Hmota

"To nevim, ale při současném tempu a vývoji situace by se podle mě mohly příští rok ceny bytů spíš snižovat. “
„A k čemu vám to bude. Nehodláte snad přeci jen koupit byt po staré Tumpachové. “
„Nó, přemýšlel jsem a.

04. 03. 2012
0
2
332
Miniatury prozaické

Tajemství noci

Jako chlapec si myslel, že hvězdy jsou místem, jímž proudí život. Představoval si, že Zemi obepíná tajemný neprůhledný černý plášť, který se s věkem opotřebovává a stejně jako ve starém kabátu, i tady se postupně začne klubat díra. To jsou jeho hvězdy – místo, jímž lze vidět za naše hranice. Plášť se postupně trhá a čím je starší, tím více hvězd vidíme.

23. 02. 2012
3
4
370
Miniatury prozaické

Sedm životů - Den první - kapitola 1

DEN PRVNÍ
11. říjen 2009 – 26. Listopad 2009
Mívám potřebu choulit se do klubíčka,
Mívám potřebu trochu se bát,

07. 09. 2011
0
0
512
Próza na pokračování

Blíží se bouře

„Blíží se bouře,“ pronesl a očima přehlédl přítmí hostince. Téměř prázdný. Jen u několika málo stolů posedávali postarší muži s prošedivělými vlasy. Usedl na barovou stoličku a obědnal si Jantara.

06. 09. 2011
1
2
422
Povídky

Sedm životů - den první - kapitola 2

Tehdy byli tři a letní noc se ani vnejmenším nepodobala té dnešní. Byla horká a jako stvořená pro pozorování jasných hvězd, které na obloze zaujaly svá pevně daná místa. Pohlédl vzhůru, směrem knim. Kmístům, kde se houpaly ony zářivé jiskřičky.

07. 03. 2010
0
0
460
Próza na pokračování

Sedm životů - Den první - Kapitola 1

DEN PRVNÍ
11. říjen 2009 – 26. Listopad 2009
Mívám potřebu choulit se do klubíčka,
Mívám potřebu trochu se bát,

26. 01. 2010
0
8
686
Próza na pokračování

Tepání duše - Pohasínající mysl; 1. kapitola

Milan Eisner, spisovatel a majitel firmy Eisner´s Caffé, ujížděl z Nejdku směrem k Chodovu. Jeho ospalé oči musely v půl jedenácté večer rozeznávat, co byla skutečnost a co už holá fikce. Občas ho minul nějaký řidič, který se vracel z odpolední šichty, ale celkově zůstávala silnice klidná a opuštěná. Zahalená ve své černé róbě jako kat s nabroušenou sekerou a stejně tak kluzká po odpoledním dešti, který se rozběsnil přesně ve tři hodiny odpoledne.

12. 07. 2009
0
0
543
Próza na pokračování

Tepání duše - prolog

Vždycky věřil v určitou sílu mysli. Dokonce, i když se mu stala ona nehoda, věřil, že ho z toho Bůh nebo on sám vyseká. Ale nevysekal. Ne, nikdo mu nepomohl.

29. 06. 2009
0
0
643
Próza na pokračování

Efekt moýlích křídel (2.) - Elysejské nivy

1981 Střední pedagogická škola v mnohých budila antisocialistický odpor, ale mne upoutala už v prvním okamžiku, kdy jsem ji spatřil. Majestátně se tyčila do slunného dne a já ani ještě netušil, že se právě tato škola brzy stane mým druhým domovem. Někdy nenáviděným, ale mnohdy z velké části spíše milovaným. Naproti ní stoupal do výše kopec, obvykle ozářený jasným a ostrým sluncem.

01. 02. 2009
0
1
700
Próza na pokračování

Efekt motýlích křídel(1.): Zrození bolesti

1975Zase ta strašná bolest. Cítím ji úplně vzadu v hlavě, Jako by mi po ní skákalo stádo divokých slonů afrických a drtily mi svými těžkými chodidly lebku. Vrací se tak asi každý třetí den. Dokonce už ani maminčiny čaje na to nepomáhají.

26. 01. 2009
1
2
544
Próza na pokračování

Efekt motýlích křídel: Předmluva

„I něco tak malého, jako je třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku vyvolat tajfun někde na druhé polovině světa. “ Edward Lorenz Příběh, který se chystáš číst se, alespoň se je mi známo, nikdy nestal. To ovšem ještě neznamená, že by se stát nemohl. Podle mne jsou nejlepší a nejděsivější příběhy právě ty, jenž mají tendenci se uskutečnit.

25. 01. 2009
0
4
811
Próza na pokračování

Prokletá radost bílého jitření

Kapky s ohlušujícím hlukem dopadaly na silnici, teď už značně zahalenou ve vodě. Silou deště se vytvářely téměř až výry, poryv větru ohýbal smrky a s dubů sundával slabě ukotvené podzimní listí. Do tohohle počasí bych ani psa nevyhnal, a přesto se v něm občas pár lidí procházelo. Nejen ti, kteří šli z práce.

21. 11. 2008
0
2
669
Povídky

Každé ráno vychází slunce

eckdo by mohl říct, že je to pošetilost. Sedět si tady u pracovního stolu a poslouchat „Money, money, money“ od Abby. Někdo by možná i namítl, že nejsem normální, poslouchat tohle v sedmnácti letech. Ale normální to bylo.

20. 11. 2008
0
0
657
Povídky

Stejně jako stín pochybnosti

Když sedíte ve škole a díváte se ven, zatímco se ve všech třídách učí a vám se právě v tu chvíli učit nechce, je všude kolem zvláštní tichý hluk. Putuje od dveří ke dveřím jako slepý návštěvník hledající tu pravou cestu. A jak takhle sedíte například u počítače, píšete mail své milé a místy se zahledíte na venkovní počasí, říkáte si, že je to vlastně i celkem fajn, takhle si tu sedět a na nic nemyslet, pouze si psát mail, mrknout co je nového ve světě a tak. Ale zároveň pociťujete zvláštní pocit odloučení, jako by všichni ti lidé za zavřenými dveřmi, byly na kilometry vzdáleni vašemu místu nynějšího působení.

18. 11. 2008
0
2
730
Povídky

Neplodné peklo snů: Část třetí

13. Dnes přišel zase. Kolik už je to dní. Deset, dvanáct nebo snad dvacet.

29. 10. 2008
0
0
707
Povídky

Nad propastí: Počátky trápení

Stojím nad bezednou propastí a hledím dolů. V těch černých hlubinách je celý můj dosavadní život. Všech těch pětadvacet let hrůzy a neustálého ponižování, jenž vedlo ke strachu, který mě dohnal až sem na samotný konec světa. Až na konečnou.

29. 10. 2008
0
0
855
Povídky

Bezmoc

Každý den
krátký okamžik.
Každé ráno,
letmé pozdravení.

29. 10. 2008
2
12
1022
Miniatury, hříčky

Neplodné peklo snů: Část druhá

7. Policista Luck Devon odjel po poledni do Westportu, přeptat se na Nicol Johnsovou, ale když tam přijel zjistil, že Westport je prázdný. Neviděl venku jedinou živou nohu. Pouze černá kočka přeběhla přes silnici.

05. 10. 2008
0
0
769
Povídky

Polibek smrti

V temnotě spím,na kanapi červeným. Mé touhy mění se v jeda duše dere se ven. Cítím smrt na bedrech svých,vnímám vůni podzemní hniloby. Ležím v hrobě spolu s červi,na loži spánkem posmrtným.

01. 10. 2008
1
4
849
Miniatury, hříčky

Smrt v souladu se zákonem

Nedávno jsem znovu shlédl snímek natočený podle knižní předlohy mého oblíbeného autora Stephena Kinga „Zelená míle“ a ten mě přivedl k zamyšlení nad otázkou „Smrti v souladu se zákonem“. Je to zvláštní. Žijeme a užíváme si, ale neuvědomujeme si následky svých činů. Nechci se považovat za nějakého psychologa či ochránce přírody, na to jsem příliš mladý, i přesto se však domnívám, že některé věci vnímám jinak než ostatní.

26. 09. 2008
0
0
742
Úvahy

Modré neznámo

Jsme tu sami. Každý máme občas pocit samoty, pocit, že sem nepatříme. Kdo ví, co se skrývá v těch temných hlubinách nad našimi hlavami. Je možné, že tam někde je náš původ.

22. 09. 2008
0
2
783
Úvahy

Procitnutí: Epilog

2008 „Po velké bídě se lidstvu bída ještě větší blíží. Ve žlutém městě se století velký kruh na počátku vrátí. Mléko krev, hlad, válka a mor pršeti budou. Na nebi oheň spatřen bude, za ním ocas z jisker, při konání velkých her.

21. 09. 2008
0
2
1275
Povídky

Neplodné peklo snů: Část první

1. Sedí ponořená v houstnoucí temnotě. Srdce ji silně tluče. Ruce a nohy se jí třesou.

20. 09. 2008
0
0
823
Povídky

Procitnutí: Prolog

Stvoření Z daleké temnoty se přes hvězdy a planety blížilo monstrum – Nibiru. Planeta velikosti Země se pohybovala nezvratnou rychlostí. Při své pouti narážela do ostatních vesmírných těles a z jednoho svým úderem vytvořila tělesa dvě: Zemi a Měsíc. Nibiru, neboli dvanáctá planeta se usadila nejblíže u Slunce a svou elipsovitou dráhu uběhla jednou za tři tisíce šest set let.

18. 09. 2008
0
2
1162
Povídky

Dýchání

Sedím a hledím ven na zářivé kopce, nádherně čistou oblohu a říkám si: „ Jak mohlo vzniknout něco tak překrásného. “ Stůj, co stůj to nedovedu pochopit. Je zásluhou přírody, že žijeme a můžeme pozorovat životní procesy. Podívejme se na dýchání.

17. 09. 2008
1
6
911
Úvahy

Záchvěv

Zemí otřásl výbuch. Její rotace se zpomalila. Lidé po celém světě hledí na zem. Zde však nic neuvidí.

14. 09. 2008
0
2
1073
Povídky

Strádání

Hledám lásku a krásua všepohlcující něhu,která by mne rozveselilaa udala mi nový směr. Energii získávám i přes chmuryi přes denodenní problémy,Krásu a lásku miluji,i když jsou zahaleny nebesy. Zkouším hledat cestu k toběnavzdory tvému odmítání,nechci tě nechat odejít,toužím se tebou obklopit. Myšlenky na tebe zabijí mě,víra v tebe uzdravuje mne,pohlcuje mě čístá harmoniea naděje na tebe.

10. 09. 2008
1
11
1191
Volné verše

Bohyně Afrika

Můj odchod z domova byl zcela neočekávaný. Prostě jsem si jednoho dne sbalil věci a odešel pryč, už mě to tam nebavilo. Utekl jsem od rodiny, přátel, od všech, kteří se o mně celý život starali a milovali mne. Zatoužil jsem být volný jako pták.

09. 09. 2008
0
4
867
Povídky

Temná půle

Je zvláštní, že sami sebe neznáme. Máme přátele, někdo jich má spoustu a někdo naopak málo, ale máme je. Žádný z nich nás však nezná. Nikomu jsme nikdy neodkryli všechny své vlastnosti.

08. 09. 2008
2
4
980
Úvahy

Stýská se mi...

Navždy jen tvým chtěl bych zůstat,v objetí tvém do lóže uléhat,společně s láskou, mezi námi stvořenou. Co znamená žít,když nemohu tě mít,zkouším se zas smát,však bez tebe to není možné dokázat. Navěky se budu snažit,tebe v náručí uchopit,tvých boků se dotýkat,tvé tělo laskat dál. Snad jednou pochopíš,že tě mám tolik rád,doufám, že víš,jak moc tě budu milovat.

28. 08. 2008
1
27
1633
Vázané verše

Temno přichází: Závěrečné představení

„…Na ten příběh jsem málem zapomněl. Vzpomněl jsem si na něho až teď. Je zvláštní, jak nás všechny spojuje jedna věc. Jedna postava: Franz Stangl.

27. 08. 2008
1
2
965
Povídky

Temno přichází: Iluzionista

…Kdosi do mě strčil. Probouzím se a nemohu uvěřit tomu, že to byl jen sen. Tak hrůzný a mrazivý. Tak neskutečně reálný.

25. 08. 2008
0
1
1057
Povídky

Temno přichází: V zajetí

„…. Můj děda utekl zTreblinky a byl jeden zmála, kterým se to povedlo. Nakonec se odstěhoval do států, kde poznal moji babičku. “
Když Nick dovyprávěl svůj nebo spíše dědův příběh, všichni jsme se dívali do ohně a jako bychom čekali na zásah zhůry, jenž by nás znašeho transu vytrhl.

24. 08. 2008
0
3
1121
Povídky

Temno přichází: Německé peklo

Jmenuji se Ray Carter a už patřím do starého železa. Můj věk mi častokrát připomíná má milovaná manželka Shelly, se kterou jsme svoji už přes čtyřicet let. Pořád ale vypadá jako dvacetiletá. Neztratila nic ze svého šarmu.

23. 08. 2008
0
4
1045
Povídky
Nahoru