Jsem optimista?

Koutkem levého oka koukám do kouta pokoje,má mysl bouří a tančí, dme se jak vlny příboje,někdo uvnitř mé hlavy, já netuším kdo to je,znovu a opět nucen jsem svádět ty souboje. problémy temné a hřmotné, jak obrovské sekvoje,deprese mění tvar, skáče, ničí mě, rotuje,jako kouř vplicích, chvíli stojí, pak putuje…den je jak leguán, pomalu temně se zbarvuje,s ním roste můj strach, ten démon se formuje,jak tlustý chlap sedí, do mozku jehlou mě tetuje,má vůle se scvrkla, lesba co kouří a fetuje,srdce mi prasklo, vkřeči jen krvácí, běduje,můj život je stín, mizí a s koncem teď obcuje,delirium duše skoncuje, můj stav, co uvnitř je,se jmenuje
Agónie.