Písmák S kouzlem magie 2
„Vezměte si papíry A3…“ říkala učitelka. Anne výtvarku nesnášela, malovala krásně, ale vadila jí omezená témata. Vytáhla papír. „Stala se mi taková divná věc, ráno…“ řekla Danovi.
S kouzlem magie
Probudila se a dívala se kolem sebe, brečela… Bála se, nevěděla, že už se probudila, ještě si neuvědomovala, co je sen a co realita a tolik to bolelo. Zdál se jí sen, zase, pořád se jí zdál a ona už se bála spát. Vtom snu byla úplně sama na celém světě a kolem ní byla jenom tma a ona se tak bála tmy a potom se to měnilo, byla zase sama a kolem ní byla oslepující běloba, ale nejhorší byl konec, stála uprostřed plamenů a ty ji spalovaly a probudila se, až když shořela na prach. A strašně to bolelo, křičela a měla celou postel mokrou od potu.
Šeptání
Budu ti šeptat,
až budeš spát
o příbězích,
které se nikdy nestaly
Nápisy na zdi
Jen pokoj, tma a měsíční svit. Vidím, vidím své nápisy na zdi, měsíc se od nich odráží a dává jako by nebeskou krásu, útržky básní a slova, která mě napadla… všechna jsou napsaná na lepících papírkách… Tak projdi se mnou temnotou… Celý svět vúderu srdce… Já nevím, nevím, co to znamená, snad kdysi, jen vmé hlavě byly součástí velkých básní, velkých příběhů a dnes pouze mlhavou vzpomínkou, větou ztracenou vmlze bez dalších slov, jen bezduché nápisy na zdi. A má to smysl, jen tak na zeď psát a příběhům jejich duši brát. Ne, vždyť spadnou kzemi, snese se na ně prach, zůstanou po nich světlá místa, tak proč je takhle pošlapat.
Modrá mlha ve vzpomínkách
Vzpomínám, jak jsem byla malá, radostné okamžiky mého života. Byla jsem dětsky naivní a věřila, že všechno bude fajn a není, nikdy nebylo, štěstí se dávno ztratilo. To je mi líto. Ztratila jsem dětskou víru a naivnost, už nejsem dítě a ani dospělá, vlastně nikam nepatřím, může jen doufat, můžu vzpomínat… Ale jak.
Tma
Jdu sama temnou ulicí. Už nevnímám,jen slzy snad,stékající po tváři. Nic necítím,snad jen ten chlad,co tváře obarví. Nic neslyším,snad jen své boty,po kostkách klapající.
Smrt
Smrt
Sedím u stolu a píšu dopis, já nevím, proč to dělám, vím jen… Chci umřít… Proč. Nemám pro co žít, nemám rodinu, nemám nikoho, nemám nic. Dopis už jsem dopsala, vysvětlila jsem, proč to chci udělat a omluvila jsem se za to.
Jsem vkoupelně a napouštím si vanu plnou teplé vody, hledám nějakou žiletku a… tady je.