Bublina
Bublina
„Když praskne bublina, prošvihne ve vteřině celý svůj život“
Snažila jsem se letět co nejvýš nad domy, stromy, lidi,ulici. Sluníčko příjemně připékalo, letělo se špatně, nízký tlak mě tlačil kzemi. Jsem na světě teprve dvě minuty, ale stojí to za to. Ty barvy, ten hluk, ten lomoz, ty tvary.
Ztracena image
Nesnáze spodnikáním
- Šrajtofli sem.
- Jestli si myslíte, že se Vás bojím, tak nebojím. Mám za sebou 16, noční. Ale jestli Vám to udělá radost, tak klidně střílejte.
Takový normalní život
„Důležité upozornění, při vracení zeleninových přepravek je nutno od 1. 4. 2000 předložit originál prodejní faktury. Proto ji pečlivě uschovejte.
Rozhovor v parku
Rozhovor vparku
- Slečno, víte, že sníh voní.
- Ne, to jsem skutečně nevěděla.
- . Ale musí být kolem nuly.
O člověku, kterému stačilo ke štěstí málo
Ing. Jiří Enderle žije ve svém bytě 2+1sám. Bydlí na hnusném velkém sídlišti a do práce jezdí na mopedu. Každé ráno je možné zahlédnout legrační postavičku vzimním kulichu sbambulí a motorkářskými brýlemi pamatujícími ještě tatíčka Masaryka.
Feelings
Těžká krajina, tmavá a smutná. Vítá svou prázdnotou. Oči nad vzdáleným obzorem pláčou. Slzy stékají na půdu, která zkrápěna touhou syčí, pára se valí ze všech štěrbin a země vzdychá.
MacDonald
Mc´Donald
Otevřel oči a zrak mu padl na nástěnné hodiny. "To přece není možný, vždyť jsem sem si jenom teď lehal. Vždyť ještě před chvíli bylo světlo. Co když to nestihnu, co když tam bude někdo dřív než já.
Balada o nenaplněném peru
“Klouzal jsem po bílém papíře, až sněhobílém papíře a nechával za sebou krásné, modré vlny. Jsou mi tři měsíce a přijel jsem sem právě kvůli tomu až z Číny, abych bruslil po lisované celulose. No nemyslete si, tři měsíce to je dlouhá doba. Každým dnem čekám, že mi vymění náplň a opět omládnu na další tři měsíce jisté před sebou.
Máte pořádek pod čepicí?
Od našich nám nejbližších živočichů se lišíme 0,1% genetické informace. Já se klidně přiznám, že jsem ještě neviděl opici s mobilním telefonem, nebo prase u počítače. Proč. Protože nekoukám na Cartoon- network.
Postřehy
Cesta na dno bývá zdlouhavá, těžká a člověk si ji obvykle musí zasloužit. Jeho snaha bude korunovaná bezbřehou depresí na téma: jsem na dně, či ne.
Světlo na konci tunelu Vám obvykle neposvítí na klacky, jež Vám hází pod nohy život.