Konečně je slyšet ticho
Konečně je slyšet ticho
Sluneční paprsek dopadá na tvář spícího, zhruba čtyřicetiletého muže, jehož hlava je pohodlně zabořená do čistého polštáře. Vlivem prudkého světla se začíná probouzet a rozespale mžourá. Teprve po chvíli si zvykne a protože leží na zádech, hledí na strop kde se prohání hejno much. Muž vychutnává slunce na své tváři a pozoruje pohyby hmyzu.
Jedno rána v jednom městě
Jednoho rána vjednom městě
Tak jako každé všední ráno vstanu a opařím se čajem. Už jsem si na to celkem zvykl, bez toho bych si ani svůj den nedovedl představit. Všechna moje rána vpracovním týdnu se řídí jasně daným stereotypem, který vposledních letech pozměnilo jen vysedávání u počítače a civění do zdi, abych si zkrátil čekání, než to všechno zase začne.
Tohle ráno ale bylo zcela jiné.