Písmák Slzy bez citů
Po stéblu trávy stéká moje slza,a smutná vráska lemuje křížem krážem moji tvář. Ta dívka bývala tak drzáa tvářila se jako když má svatozář. Potkal jsem jí na louce za svitu měsíce,skláněla jemnou tvář do lesní tůně,a tak jako dohořel knot u svíce,i moje srdce tmou stůně. Ranila mé srdce když zabodla do něj závistí nůž,Upletla ze svých pocitů sít,tvář andělskou obklopovala jemná růžděsil jsem se toho, co bude se dál dít.
Podzim
Listí barevné ze stromů letí, ostrý vítr se do těch listů opírá, z podzimní krásy radují se děti, kdo více kaštánků nasbírá. Na konci provázku klátí se ve větru, z papíru střižený lítající drak, s čepicí, šálou a taky ve svetru, utíkám na kopec za barák. Krása těch barev - nejedna vzpomínka, červené tvářičky od mrazů mám, do krbu přidávám dvě dřevěná polínka, na kožíšku z ovečky usínám. Ranní třpytící se lístky podzimu, šeptají si tiše ve větru s vločkami, o tom, že podzim připraven je na zimu, a děti sněhových radovánek se dočkají.