Písmák Občas připadá mi,
Občas připadá mi,co bylo že není,víno nějak ztrpklo,touha v nevědění. Že každý člověk,se jednou změní,jako teplé léto,s prvním ochlazení. Občas připadá mi,že hravé snění,v noční můry,záhy se mění. A Tvoje smělé oči,Ty oči,neplanou už láskou,jako tenkrát kdysi poprvé.
Dotkni se..
Zastav a dotkni se z lehka,rtů jen prstem na okraj. Jak jen jsi sametově hebká,tak představuji si ráj. Po špičkách nech se svést,ke svým nejtajnějším touhám. Já láskou chci Ti spléstvlásky a přitom se rouhám.
Možná..
Možná je to sen a možná jen klišé,co drží Tě nad vodou,když nemáš nic a čpíš ve své pýše,když ostatní smysly nemohou. Možná váháš a ztrácíš se,cesta zdá se být spletitá,když uvěřil‘s slepě její kráse. Život je lhář a necita. Možná je ten silný motor vztek,který Tě vpřed pohání,nedovolí ti víc jít nazpátek,až do těla roztrháníMožná Ti chybí vlastní křídla,co odvála by tíhu světa,a k hvězdám by sama vzlétla,tak rychle, jak mizí kometa.