Písmák Noční pouť
Noční pouť
Měsíční svit proplouvá krajinou zjasňujíc již tak překrásný obraz tuhletu krásu zaměnit za jinou nebyl bych schopen bráti v potaz Z plachého útěku lesní to zvěře duši mou ovládl z neznáma strach v dáli jsou slyšet šustící keře naslouchám víření tam v korunách vítr nesoucí ozvěny lesa line se skrze ten hlouček stromů zatím co mlha pomalu klesá v dáli je slyšet řinčení hromů Zde mezi skalami hluboko v lese myšlenky povznesly mýtický sen kolem již každý strom korunou třese Jsem synem lesa vem si mne, vem.
Basker7. 2. 2006.
Podzimní soud
Podzimní soud
Jak kapky bodají větve stromu naslouchám šumění borovic však pohltily sílu hromu a přichází jich na tisíc marná to snaha duše stromu na poplach tluče o stěny s přívalem další lstivé bouře odumírají kořeny mrazivý pocit nicoty znechucen ze silných sítí již není vyhlídky v životy již není vyhlídky v bytí kam zmizel ten ruch zpěvných ptáků cožpak přezimují ještě. nahání strach temnota mraků naději svírají kleště ponuré zvuky, stíny a přízraky naslouchám ozvěnám okolních skal z torza se stala potrava pro ptáky v dáli již vrzání pekelných bran srdeční tep zrychlený nad míru poslední výdech divného znění zasněný pohled směřuje k vesmíru jenž v tento okamžik v dáli již není.
Basker
3. 11.