Písmák První rozchod
První rozchod:
Poznal jsem lásku, poznal jsem cit, teď je všemu konec neumím to pochopit,
Poznal jsem neštěstí poznal jsem zradu potkal jsem tebe vše hned bylo pryč.
Poznal jsem sebe poznal jsem tebe láska nám dorostla zbyl jenom holobyt,
Nostalgie...
Nostalgie:Tak jako nostalgie vzpomínek z minulých let,co se nikdy nevrátí do dnešních dnů zpět,tak jako první polibek cos od holky svý dostal,či snad jako první facka co na nohách si obstál,byli to dobrý časy co nevrátí se nikdy zpět,jo dnes je jiná doba jiný lidi a jinej svět,dnes by nikdo nepochopil to co kdysi bylo,to že se lépe spalo lépe snilo a líp žilo. Dnes to každý hledá a do budoucna hledí,to že už to minulo jen to už dnes nikdo neví,svět si myslí že bude lépe že budem zase žít,že nebudeme v bídě dál jen v týhle době hnít,dnes všude samá krize, lidi bez práce a smrt,kdekdo vidí jistoty pak ale nakonec maj prd,kdekdo zkouší předběhnou snad i vlastní stín,ale někdo dává do zaječích a utíká za štěstím. Dnes už není uniku ven z týhle rychlý doby,stejně každej veme dolů po držce svý schody,už pořekadla neplatí všichni přátelé jsou pryč,od všech dveří co východ měli postrácel jsi klíč,nemáš víc než to co v kapse jenom prach a nic,a ti všichni kdo tě měli rádi ty prostě chtěli víc,Teď pomýšlet že bylo kdysi všude všeho dost,že nemusel jsi obávat se o lásku a o radost. Pozdě toho myšlení cesty zpět už teď není,čeká tě buď pustá smrt nebo temné vězení,velkej a mocnej kontinent dnes zklamal svět,podělal co jenom mohl teď už není cesty zpět,podusil nás v krvi a pročesal nám vzpomínky,mocně se jen nadechl a sfouknul naše plamínky,ty plamínky co hořeli jak pro každé ho každý,On dopustil se pohrdání a dopustil se vraždy.
Až nebude nic...
Až nebude nic. (život)Až nebude nic a já zůstanu ticho mlčky sám,až nebude ničeho co by mně u srdce hřálo,až bude jen ticho tam v korunách stromů,až ucítím že nepůjdu více již tou cestou domů,Naposledy přivoním si jen tak se zavřenými víčky,naposledy jen jednou jen ucítím snad lásku vně,naposledy podívám tam vysoko do zelených zvonů,naposledy snad přec jen zabuším na vrátka domu. Nepříjde nikdo dobře to vím, to byl jen vítr ve větvích,nepříjde nikdo bez citu nelze hledat citů bloudících těch,nepříjde žádný z vás, nikdo nezná mně, nepodá nic,a nepřišla ani písnička z korun stromů co přál jsem si víc. Až nebude nic jen já a samota uvnitř mé duše,až nebude nic jen ty a moje vzpomínka co pohasíná,až nebude lásky co životem mým šla tak pyšně,až nebude tebe, čeho bude .
Kdo to je ?
Kdo to je . Putuje volně tak jako ryba v čiré vodě nemajíce nepřátelé, a přec je tak plachá až není pohybem vidět okem pouhým,Kráčí mezi námi vybírajíce oběť co uhrane svým pohledem,ač nenasytným tak hladným ač temným tak zářivým jak noc snad je,Slyšet jí není téměř , jen pro ty co uši majíjen pro ní ví o ní,svým citem oplívá víc nežli dostať pro smutek tak i pro radost,Citu plna jest po okraj tak jak mrakyzlatého moku jsou,na dotek nic v duši však cítit je oč větší poté stráta jest,Zrak jako Ostříž má však nevidí vše co vidět by měla snadobdařena přežívat dnes není jí přáno strácí se po nás do temnot,Kdekdo jí převrací tak jako karty bojuje o přízeň s hazardem,Kdekdo z ní duši snad poslední vyvrací,kdekdo s ní neumí navěky žít. Někteří co pomálu jich jest co vědí jak najít jí,dokáží pomoci citu i vidu,Naráží o stěny o naše duše nahlíží do nitra a hledají strach. Najdou ba najdou však v temnu se topínajdou však najdou jen hluboké propasti,není jí nikde sakra není už na sětě,moc ba či peníze to strácí sílu její snad.
Tři plus jedna...
Tři plus jedna:V pokoji v šeru tam co čtyři stěny stojí,sedí sama v křesle všeho zlého se bojí,V pokoji v temnu kde na zdi obraz visí,nemůže doufat že nebudem si cizí,V pokoji v zákoutí kde čtyři stěni jsou,už nikoho netrápí to kam vlastně jdou,V pokoji v krabici na cestu zbalený,krčí se v koutě o čtyřech stěnách jen,od věčných vzpomínek od duše zbavený,doufá že přežije že vše je jen sen. Richard Maršál (adzi).
Zkáza světa...
Zkáza světa: (2002)Kolikrát chci vrátit čas zas o pár let zpátky,Zdá se že byl příliš rychlý a i příliš krátký,ne nezdá se to jenom mě a vlastně to není sen,Nevěříš ty vole . ze dveří se mrkni ven,Bylo všechno jiný a teď je všechno v hajzlu,Nevím zda to vůbec i když hledat budu najdu,Už jako malímu klukovi mě zdál se svět tak krásnej,Ale jak jsem vyrůstal už začínal bejt jasnej,Člověk pozná sebe až je na pokraji sil,Pak teprve zjistí že pro někoho vlastně žil,Každej den se člověk jenom za blbostma honí,Však život je jen takovej jak se komu zrodí,Někdo stvořil zkázu zboží z kterýho lidi začly žít,Ale než se otočily, už nezbývalo nic než snít. sny plné vlastních rozhodnutí a plné starých vzpomínek,Pomalinku odcházeli jak ze svíčky plamínek,Jak ze svíčky plamínek. ref: I ty můžeš bejt poctivej, tak už neprodávej smrt,I ty můžeš poznat lásku, tak už neprodávej smrt,I ty můžeš žít beze strachu, tak kurva neprodávej smrt,I ty můžeš bejt čistej, tak už neprodávej smrt,I ty můžeš získat všechno zpět, tak neprodávej smrt,I ty můžeš žít mezi lidma, tak už neprodávej smrt,I ty můžeš vlastní děti mýt, tak prosím neprodávej smrt,Nestačíš to vrátit zpátky, a z života zbyde ti jen prd .