Písmák Pryč s Vámi...
Odložte naději kdo přicházíte sem
odložte masku svou a předstírejte krásu
oslňte přítomné jímavým příběhem
předejte potomkům krev vrytou do topasů
Loď jako svědomí
***
Loď se potápí už teče do kostela
lavice plují zvolna do dveří
prostora tichá zaplavena celá
Narozeniny
Přeju Ti krásné narozeniny
nejsem jediný
přeju Ti štěstí a zdraví
nejsem ten pravý
Áčku
zas brát tvé tělo teplé do dlaní
hladit tvá stehna lásku příjmající
tvé bradavky mít lásko na hraní
pro ústa svá tak často strádající
Podzimní
pohořílistí mi hraje melodii
k ní píšu texty rovnou do duší
prožíváš celý podzim v Normandii
nikdo tě nezná nikdo neruší
Čím jsem byl
byl jsem žákem, synem, studentem, miminkem, kojencem, batoletem, pionýrem, skautem, jiskrou, ochráncem přírody, vodákem, řidičem, taxikářem, pracovníkem na pitevně, technologem na lakovací lince, milencem, onanistou, sekačem trávy, dřevorubcem, posádkou na lodi, ohnivým mužem, tlustým hajzlem, nemocným člověkem, invalidou, pacientem, pilotem rogala, tím co strhnul lanovku, chovatelem zvířat, tetovaným, opilcem, feťákem, slepým, plavcem přes několik přehrad, cestujícím v letadle a na lodi, vydavatelem, básníkem, bratrem, bratrancem, synovcem, čtenářem, otcem, partnerem, podnikatelem, zaměstnancem, prasetem, odéesákem, nosičem letáků, vykládačem vagónů, štvancem a teď už jsem jen respirateur ( ten co dýchá ) .
Krajina
kostel, zdi bílé v poli stojí
procesí s křížem už se nevrací
místní pan farář příjímá pod obojí
a panny ve vsi víru neztrácí
Přítel
Vnořil se nůž do těla bělostného
a přítel dodýchal
sebral mi půl života mého
každou noc při mě stál
Proklet.....
proklet budiž
otec matky kováře
který ukul železo sekery
jíž drvoštěp porazil dub
Jízda v kouli.....
in God we trust
zní jako trapná věta
jak věřit v Boha když nevěřím v sebe
potůček medu po tvojem krku stéká
Interspar
Před rokem jsem v Intersparu
ztratil kdesi svoju staru
dodneska tam s vuzkem sama
bludi mezi regálama
Imagination
Miluj mě ve dne jako v noci
miluj mě svoji hříčku přírody
chci tě jak dlouho budu moci
spáchám na tobě všecky podvody
Mé utrpení...
Seděl jsem já Nikdo na konci cesty
zmaten a bolestný maloval jsem duhu
do ní jsem vykreslil oči své krásné sestry
která se udřená opotila v pluhu
Fobia
Vstal jsem jak Fénix z popela
však ty jsi stále nesmělá
to se už lásko nedělá
být jako duše bez těla
Maličký
Ty máš mé klíče lásko snová
já zmodralo v tašce pod keřem
kdo ke mě se tak mámo chová
snaží se být mi soupeřem
Rozpadlé
Pročpak mě držíš stále na živu
hraješ si se mnou konec v nedohlednu
už 7x jsem se koupal v přílivu
už 7x jsem se chtěl zabít v lednu
Kamenolom boží
Kamenolom boží,
kde bloudí lidské osudy
kde selbstmordy se množí
maj patent na zrůdy.
Sundej mě
Sundej mě z kříže ať už to nebolí
sundej mě prosím a setři i krev z čela
proč Bůh si vždycky jen mě vyvolí
a pak jen peklo mi ze života dělá
Skácelovi
Je víno doma
nebo jsi zapoměla
rezavá skoba
spojila naše těla
Brána druhého nekonečna
Kalamář periskop na mě číhá na rohu
má násadka se vrací do své skořápky
list papíru rozpíná svá bílá křídla
brzy mi jeho dva drápy
Velké dny básníkovy
Učedníci světla dokázali vynalézt jen
málo průhledné temnoty.
Řeka unáší ženské tělíčko a to je znamení,
že konec je blízký.
Lucince
Má láskosnad tě už nohy nebolíz procházek mojí hlavoukdyž tvé ruce mým to dovolípohladím levou pravou
Má láskosnad tě už ruce nebolímé srdce si tvé vyvolípod oknem bude v dešti státzatímco ty už budeš spát
Má láskosnad tě už oči nebolíz pohledů do mé dušejsi celá v mojem okolíkdyž hladím tvoje ruce
Má láskosnad nás už srdce nebolíkdyž nejsme spolu samito mé se o tvé nebojívždyť náš malý je s námi
Monika
M to je milost co svým bytím mi dáváštím že mi píšeš když ostatní už spípak v mojich snech zas znovu vstáváškdyž moje hlava už o tobě ví
O to je okouzlení jenž přišlo po údivuúdivu z tebe a z tvé krásné dušejsi pěna z vody mlha při přílivunádherná kočka barvy čeré tuše
N to je naděje co v tobě zůstalai když jsi byla plná beznadějetvou nadějí je Máša tvá malákterá se pořád tak nádherně směje
I to je ideál o kterém jsme oba snilikdyž jsme se neznali a byli každý sámteď jsme se k sobě o kousek přiblížilijsem moc rád že tě znám
Monice
Do vlasů ti padá déšťjsi krásná po kolena v trávěpo dlaních ti stéká života tvoje malá snídá právě
Ve vlasech máš bílou růžibílou jak mlha, jako pěna řekto voda chladí tvoji kůžipo dobu dlouhou jako věk
Beru tě domů k sobě do pokojepannu tak krásnou jako letní denabych moh v teple, času nepokojepohladit vlasy a krásné tváře jen.
Adélce 2.
Chci ti dát na prstdva bílé prstenya potom provéstkolotoč se jményroztančit smyslyve vaně bez vodylíbat tě všudenalézat důvodyhladit tě dlanítam kde se holky hladílíbat tvé těloto co mě tolik svádí.
Máš bříško krásnépřes tvé protestymáš ňadra bíláa tělo nevěstymáš vlásky dlouhéjako ranní trávajsi moje, krásná,Adélka, ta pravá.
Adélce 1.
Omámen lehce od vínasložím ti hlavu do klínaa budu v tobě věky spátAdélko věř mi mám tě rád.
Celý svět se se mnou točíkdyž chci tě líbat na ústas pohledem do tvých krásných očími rána v srdci zarůstá.
Chci tě mít lásko ve svém ložis polštářem bílým pod hlavoujak tanec po přeostrém nožitvé oči mě vždy dostanou.
Lucie
L jako láska za bezesné nociprotkaná svitem měsícejenž přináší mi prapodivný pocitže jen tebe chci nejvíce
U jako upřímnost co nacházím v tvých rtechnemám co ztratit jen tebe lásko mojekdyž sám tu bloudím ve svých snechhledaje dveře do pokoje
C je zas cit kterým mě zahrnuješkdyž k nohám ti padám znavenýjsi loďka a v mém moři pluješz cesty mi sbíráš kameny
I to je instinkt co mě k tobě pojíkdyž spáváš v dálce v městě za lesemto se mé srdce o tebe lásko bojísnad tíhu lásky spolu unesem
Jarce
Pojď se mnou láskoprojdi se mnou tmoujen s tebou láskomoje ruce jdou
jsi moje světlona zdi tuneluvydáváš živé teplo jenž ve tmě seberu
dej mi své světlo nenech mě se bátbuď pro mě hluboké metrobudu při tobě stát.
Mámě
Miluju mámu krev své krveza to že dalas mi můj život prokletýmáš ráda mě stejně jak když vidělas mě prvnětak jak jen máma žije pro děti
Jsi moje naděje že zítřek ještě příjdez vody mě vytáhneš když se topit buduže zítra slunce mámo moje vyjdepak kruh mi hodíš když topit se budu
Miluju tě mami i kyž nejsem synemkterého sis asi jako malá přálajen díky tobě se ségrou nezahynemtvá láska k nám je v množství víc než malá
Chtěl bych ti mámo na konci poděkovatříci ti díky za tvoje starostinikdy bych tě nemohl nemilovati když v životě dělám jen hlouposti.
Martině
Buď moje lásko ve tmě dnešní nocitvé ploché bříško místem pro hru mouchtěl bych tě lásko hladit s dopomocíaž silná světla prokoušou se tmou
Hladil jsem v parku tvá ňadra bílálíbal je v dlaních držel v okovechtma se mi v jedno se tvým tělem slilakdyž jsem se bránil tobě ve tvých snech
Na stole nakonec chtivá podlehneš mikde přes den lidé odkládají slovaza tvoje tělo dal bych poslední grešlivzal bych si tebe lásko zas a znova
Jsi jen má lásko nikomu tě nedámjsi jen má celá ve tmě parkujá žádnou jinou vážně v srdci nemámjsi moje dívka, má Johanka z Arku.
Prostory spánku
V noci je krok chodce i krok vraha i krok strážníka i světla herny i světlo
hadrářovy lampy tak čitelné.
Jsi tam také ty.
V noci míjejí vlaky i lodě i přeludy už rozednělých krajin. Poslední závany
Tolik jsem o tobě snil
Tolik jsem o tobě snil, že ztrácíš na skutečnosti.
Je vůbec ještě čas dostihnout to živoucí tělo a zlíbat na těch
ústech první zvuky hlasu, který je mi drahý.
Tolik jsem o tobě snil, že moje paže, které jsem si uvykl zkřížit na prsou,
Ne, láska neumřela
Ne, láska neumřela v tom srdci v těchto očích a v těchto ústech, jež
vyhlašovala začátek jejího pohřbu.
Poslyšte, už jsem syt malebnosti a barvitosti a půvabu.
Vše míjí. Nesčetná ústa se přisála k těmto ústům.
Růže...
Růže z mramoru, nesmírná a bílá, bývala sama na pustém náměstí, kde stíny
se donekonečna dloužily. A růže z mramoru, sama pod sluncem a hvězdami,
byla královnou samoty. A z nevonné růže z mramoru na tuhém stvolu
na vrcholu žulového podstavce se řinuly všechny vlny oblohy. Luna se
Syn člověka
Překřížení lidé se vlní s láskou v bocích
ve víně se topí poslední hodina
marně
chlemtám tě lásko celou v temných nocích