Ironie osudu

Klečím před ní, srdce mi buší, ruce se třesou a sucho vkrku nepodporuje můj hlas. Vzchopím se a konečně to řeknu: ,,Báro, vezmeš si mne. “ Nevím, co bylo horší, jestli situace pár vteřin před tou osudnou větou,nebo tato situace, kdy stále klečím a netrpělivě čekám na odpověď. Koukám na svou lásku a čekám, když…Báře tečou slzy, usměje se, klekne si a konečně odpoví: ,,Ano, vezmu.

14. 05. 2009
0
5
641
Povídky

Neviditelný

Byl unavený…byl unavený a to nejen ze školy, ale i zrodičů…
Jen co přišel domů, už ho nabádali, aby si uklidil, udělal si věci do školy, udělal tohleto a tamhleto, že už přeci není malý kluk, že už by se měl chovat jako inteligentní mladý muž, a ne jako puberťák…. Kecy, kecy, kecy. Nálada mu klesla na bod mrazu. Ale on přesně věděl, co mu ji alespoň trošku zvedne.

13. 05. 2009
1
14
859
Povídky

Strach

Ten pocit, který vás dusí. Myslíte si, že čas letí jako světlo světa, nevíte, co bude za vteřinu a bojíte se na to pomyslet. Protože těch možností, co se stane, jsou miliony a ani jediná není ta, kterou byste chtěli zažít. Jen co vám tohle proběhne hlavou, už se stane něco z těch představ a vy se jen dál modlíte, aby už nic nenásledovalo a když, tak ať to uteče, ať už je to pryč.

13. 05. 2009
0
3
522
Povídky
Nahoru