jen črta

Toho dne, kdy jsem ji potkal, jsem vstal dřív než obvykle. Bylo úterý čtrnáctého května, vzduch voněl vanilkou a lidé vulicích se prodírali změtí spadaných třešňových květů, kterých se ten rok urodilo nejvíce za posledních dvě stě padesát let.
Vstal jsem ještě než vyšlo slunce, měl jsem totiž vplánu dočíst pár rozečtených knih, abych je mohl ještě ten den vrátit zpět do knihovny a půjčit si nové. Posledních několik měsíců jsem nedělal pomalu nic jiného, než že jsem ležel vknihách a chodil do knihovny a zknihovny s batohem plným románů, povídek, esejů, reportáží a novel.