Písmák Podzim
Tak už je tu zase podzimvtipný to zrovna nenísmrděj kanály hnije listía každou chvíli nachlazení
Chrchlám žlutozelený hleny v podzimní mlze smogovitývychladlej opilec leží v kaluži zvratků obrovitý
Odpadky na rohu ulicestudenej vítr zvířilod Lucky dostal přes držkuz Nuselskýho mostu skočil
Ale v létě děti na písečkuv hrady proměňují jakoukoli břečkunad cizími zbořeništi jásajílopatkou se přes obličej plácají
Nepřeložitelná
Nepřeložitelná
Ambrož Slezina se se zvukem budíku malátně probudil a pomalu otevřel oči. Setřel si pot zčela postele, oblékl se a odešel se umýt. Mezitím jeho matka vstala, vyšroubovala se ze šroubu a připravila mu snídani. Když vcházel do jídelny, praštil se o futro do hlavy, až mu zazvonilo vuších a otec zvedl telefon.
Les
Zahlíd jsem divoký prase
chrochtalo vesele
nemělo žádný důvod
tvářit se kysele
Svět
Život je jako plavba vratkou loďkou
divokou řekou plnou piraní
kdykoli se ti někam zdaří doplout
vždy je tam jiné přistání
Lidé
Vměstě Lidí vzapadlé ulici
přikládal Člověk pušku klíci
výstřely pak ostře zazněly –
dva Lidé navždy mlčeli
Dub
Mohutný dub rozložitý
praporem svého listí hrdě vlál
dub košatý dub obrovitý
nad krajinou majestátně stál
Blbost
Blbost je jako starší brácha
každý se snaží zalíbit
čím větší primitiv budeš
tím líp se budeš mít
Pocta Gellnerovi
Zvířátka, jak ta se dobře mají,
zato lidem život srdce krájí.
Pod šedivým nebem muž se zastavil,
nad svým životem se zamyslil.
Kdosi
Svítilo slunko nad hlavou
a vánek svět náš ovíval
průměrnost byla zábavou
a Kdosi tu sám stál
Noční obloha
Život je jako čísi ruka
ukáže na jednu z hvězd
taková jich na obloze spousta
tolik je životních cest
Televizní smetí
Výstřely práskají ulicemi
mrtvoly padají k zemi
Ubožák přivázaný ke kolejím
nad ním banditi se smějí
Vize
Dosti pitomců a dosti pitomostí
teď k životu jež neznudí
lidská blbost nechť se postí
životní ráno ať se probudí
Píseň posledního štěstí
Hrob nakloněný zpoza trávy
náhle se na mě vynořil
symbol čísi zašlé slávy
hezky silně mě okouzlil