Písmák Tanka zamilovaného básníka
Jediné co mám,
co ti právě můžu dát,
je krátká báseň
o lásce a o štěstí,
Slunovrat
Ze stínu lesa
vystoupil muž
s tváří zjizvenou vráskami
bezpočtu let.
Divoké květy - texty podzim 22
Mlha na Kopanicích
Tam v kopcích
se za deště ozývá
hlas staré zaříkávačky.
Nahý píšu
Leknín se houpe
dotekem nožek vážky
kolébaná sní
Zdvihá se vítr
Právě teď
Ve stínu údolí lesa
dosud leží sníh.
Jen klikatící se potok
svléká krajku ledu
Divoké květy - Pětiprstky / pantoflíčky
Měl jsem štěstí,
že jsem mohl
z potoka vodu pít.
Že jsem viděl
Řeka
Ocitl jsem se v tmavém labyrintu místností a chodeb. Možná to bylo tím, že nikde nebylo okno nebo za to mohly betonové zdi, blikající zářivky, měl jsem zkrátka pocit, že jsem v nějakém rozlehlém sklepení. Procházel jsem místnostmi a snažil se najít východ, ale nejspíš jsem se pořád vracel na stejná místa. Točil se v kruzích.
Periferie
Prošel jsem průjezdem na malý dvorek, poté se skřípěním otevřel domovní dveře a vyběhl po schodech do prvního patra. Byl jsem nedočkavý. Na tento okamžik jsem se těšil celý den. Na ni.
Světy
Ležíš vedle mě a tep tvého srdce mi rezonuje v dlani. Možná už spíš, touláš se chagallovou oblohou, možná tou skutečnou, kdo ví. Teď, víc než kdy dřív, věřím na osud. Přece jsem tě tenkrát viděl.
Gala
Poslední dobou jsme hulili docela často, ale co, je potřeba to dohulit. Tomáš ještě dopil pivo. Těžko říct kolikátý. Teď se sebou zase nějak bojuje, napadlo mě.
Tuláci
Dlouho jsem tam nebyl. Starý rozpadlý zámek kdosi koupil a od té doby je vstup do zahrady zakázaný. Ale jednou se tam vrátím. Chci znovu zažít tu atmosféru a připomenout si ta místa, která mi zůstala v paměti v několika obrázcích z dětství.
Kočka
Ten svět už není. Ztratil se někde mezi odpadky času. Dřív se zde objímali dva lidé. Tenkrát byli plní naděje.
Divoké květy
a pak jsem slyšel dopadnoutposlední vločku av tom lednovém slunci spatřiljejí dokonalost. Nový život zatímv peřinách spí. V tichu začíná.