Písmák The moment
Ty zavřeš oči a já je odemknu. Nechám tě vnadšení a sama se budu plazit nahotou písečných dun, znichž bůh stvořil Haádama. Budu vytírat ten nejjemnější prach, který nelze uchopit, ale On zněj uhnětl Golema. Kdybys mu zabloudil do duše, nenajdeš hřích přede prvotním a dědičným- symbolem touhy po poznání a spojením malum a málum.
Kam zmizel Airbus aneb a posse ad esse
Zajisté je tomu tak, že člověk byl vgenesis stvořen jakožto imago dei a vtomto duchu svůj věčný život opatrovat měl. Dnes bychom nadneseně řekli: „ Bůh ví, jak to tehdy všechno bylo. “ a absolutněžádného Alláha bychom přitom neuctívali, však ani Hospodinu se neklaněli. Přesto o pravdu by si tento náš moderní výrok otíral vlastní pot, vzniknuvší zté flegmatičnosti.
Občas přemýšlím o obyčejných lidech...
Občas přemýšlím o obyčejných lidech. Možná zvláštní název pro tyto mé myšlenkové pochody a třeba ani netušíte, co si představit pod pojmem obyčejní lidé… Vždyť přeci všichni lidé jsou obyčejní, všichni jsou něčím stejní a hlavní podstatou, kterou je především lidství, se nikdo neodlišuje. Avšak vživotě jednotlivce záleží předně na tom, jak tento jedinec své já, svoji podstatu pochopí, jak sní naloží a za jakým cílem se bude snažit žít svůj život. Lidé každodenně hledají smysly vlastních životů, jejichž základy se zmítají ve vlnách, spí vnorách, ale třeba jenom někde létají.
(nejen) političtí záletníci
Sedí u počítače a zasněně surfuje na stránkách pro zletilé. Sleduje zajímavé fotky poloodhalených modelek i nemodelek a jakmile se na obzoru objeví manželčin stín, urychleně klikne do pravého rohu na nevýrazný avšak důležitý křížek. Spěšně otevře novou stránku snekonečně rozpracovaným politickým programem. Zadumaný výraz uzavřeného intelektuála samozřejmě nesmí chybět.
Dum spiro, spero
Latinské rčení, jehož znění může být chápáno lehce filosoficky, či snad snádechem teologickým a jehož podstata by se mohla, avšak nečiní tak, pyšnit smysluplnou a jedinečnou atmosférou. Symbol až beznadějné víry vnaději. Nechť je tento výrok nesčetněkrát skloňován vtradované lidové tvorbě, součástí mýtů i vzpomínek, avšak nikdy nebude bližší nikomu než lidem, kteří jej tvoří. To oni se dotýkají vjejich příbězích jeho dokonale nahé podstaty, a propojovali tak lidské myšlení a světy nadpřirozena, které se vtěchto neopakovatelných situacích stávali a dodnes stávají ikonou.
Peklo, očistec a ráj- spojuje je vrtkavá lávka či bezedná propast? …
Člověk, Faust a bůh. Nepopiratelně základní slova, která ale nejsou jenom slovy, totiž celými pojmy se vší ctnostnou alegorií. I přesto, že by se mohl pořádek této „slovní řady“ zdát nepodstatný, pojmy jsou zde nastoleny vuvedeném pořadí přímo účelně, jelikož právě jejich odstupňování a sled dokáže velmi nápadně i nápaditě vypovědět mnohé o jejich podstatě ve zde diskutované souvislosti. Co se však skrývá pod pouhým člověkem, co vybavit si pod Faustem a kde najít odpověď na pochybnou myšlenku podoby a podstaty boha.
DEN...
Dobré ráno, trávo rostoucí,
cítím tvou něhu, vzduchem se line,
jak klubko vášně krví plynoucí,
vnedobrém člověku nezájem hyne.
PLÁČEŠ?
Pláčeš, zpíváš, ševelíš.
Kde vidíš skrýš,
kde cítíš, jak víš.
Kde hrob jsi dal i svému strachu,