Představení

Jak loutka dřevěnácítíš se stále častěji,žitím znavená,když něco hodně chceš, hraním zničená,když v něco vkládáš nadějia světem zklamaná,když víš, že znova prohraješ. Chce se ti naříkata přece víš, že nemůžeš. Chce se ti utíkata přesto víš, že zůstaneš. A po dřevěné tváři stékají potůčky slz,dál dolů po polštáři.