Písmák Křič, když můžeš
Křičíš do davu nevnímáš nechceš vnímat že to nikoho nezajímá odpovídáš naučené odpovědi co chce ten dav mrtvol slyšet zabíjíš pohledem ty němé tváře bez kuráže bez odpovědi bez výrazu a oni děkují modlí se k bohu dále co na tom, že jsou mrtví vždyť bůh je osvobodí jsem součástí davu také zvedám bělma očí k nebi potichu ale v duchu stále křičím křičím, potichu křičím.
Titulek
Vzdálená rozpolcená přežívá v iluzi živená lží sedává u okna pohled mrtvý tam někde uvnitř už není nic díra ve které žije ji vysává poslední energii dala do všeho a všech kolem mlčí mimo realitu se vznáší někde možná se jí to líbí a ostatní. nevidí jsou slepí Podívej se tam nahoru, na to modré nebe vidíš ho dobře. Ta modř se ti vpíjí do očí uvědomuješ si to. Splyneš s tím nebem a budeš tam tak dlouho dokud se modrá nezmění v rudou budou se na tebe dívat lidi další lidi kteří mají to právo připojit se k tobě.
Mimo časoprostor
Chci být motýl Alespoň na den Moci se proletět Svobodně Myslet Divokou šelmou být Chvilka stačí Moc, hrdost A respekt mít Zkusit to Mít volnost Jen jednou Jako rybka Ve vodě Si plavat Ale já jsem člověk Na výběr není Svoboda, volnost Co je to za blbost. To tě má vyzkoušet. Zvláštní sen Bez sil --.
Hřmění
Hektický pohled Rozbouřené nebe Tlukot srdce Napoví hodně Skrývané emoce Do duše se vrývají Snažíš se Křečovitě, divoce Déšť z nebe padá Jako slzy Stéká po oknech Po tváři Najednou však smích Až hysterický Panická hrůza Posedlost Blesk projel oblohou Počítáš Zjišťuješ Miluješ K čemu to všechno. Když v tom Zahřmí.
Svoboda slova
kde to jsem v jakém století čas letí probouzíš se s myšlenkami o kráse spáse, volnosti usínáš a víš že to je všechno lež svoboda neexistuje a jen optimisti si to neumí přiznat jako věž pod vodou tyčí se do nebes chceš dostat z hlavy všechen ten hnus miluješ zrazuješ, děláš ze sebe debila pro koho. pro boha. pro dobro lidstva. nepovídej.
Jménem touha
Ty zabilas mne touho neukojená nezkrotná ale přesto já krví potřísněna zaslíbená ti odpouštím dočista protože já sama jsem touha jsem oči krví prolité zlomená bezmocná cokoli udělat duše má mě opustila již dávno a ty, touho slyš nenávidím tě. a přece nepřestanu milovat.