ty
květen sepjatý keříkemčerven rozevřel okenice stěnkolorový světem blýskalna oblaku plochy dechem ojíněnpovídám květům jejich mocnevěřím, prý jsou jen den a krátkou nocdoufat můžou, stejně nechtíc spívůči kamenným sekáčů polístrání z květin námezních.
s vlnami sám
Stůj kmeni u ruky méať cit v zemi dotýká sedo dáli z větvíze všeho do vícez ničeho v senlež v opiu, vzduch větrulet´ do dávna, naprosto nahýjsme spolu v paprscích květůod sebe v branách přeletuobjem je méněnežli tvůj dech.
naivní cíl
A s pohledem do svých poznámek pochopil"Můj cíl", pousmál se. Prohrábl si pár vlasů zůstalých,aspoň si myslel. A se stálou aurou prozření vklouzl do kabátu. Voněl tak jak si vzpomínaly starší dny.
jednou
Hladinu řeky hladila mlha, kterou jen sem tam v nejnižším patře protlo žbluňknutí z vyskočení jedné z mála proplouvajících rybek široko daleko. Klasický výjev v ranních hodinách. Nuda. Hledá se krása,co zastírá oči všední civilizace.
již viděno
Rádiový refrén v hejnu kol. Stoletý nános v betonu cest.
propojení
sklouzni pod plášťkrajiny co dýchá. v bublině, klubkách. koukni na lomy vodyjak schody s víryprotínají klíny s nimikrystalovými stíny nepotřebnými. u kójí z betonupoletují okolo s písmenypojící slovo s prameny.
stejná pohádka
dní soupis, dnes sčítají šedí hlídači buněkprůměr aritmetický s myšleným zpívá bluesnevyslovené spílání k přijímači múzlebky, kosti, masa tvaru, jenž hlasům, smyslům plive hnussnový let, zářných let prorůstá řasy stříbrem pavoučímhladina upjatosti zlostně stoupá. prosím. kdy se to naučím. fatální chyba v systému, houba, cítím, že nepřeteče u nohou stínty soupisy, prosté opisy v oparu kouře zpoza lahve pomalu rozostřím.
augsburg
Bezchybné škrty splínutohoto hranice "holoto" otravně řvoupřijmi mě zpět ve svém klínune, spíše nesmýšlej o příští recyklaci mnouzkažený nejsem. zrasený v algorytmech nejspíšchyb záseky v nohou zcizenýchvýmluva. že mraky jsou ve službách nepřátel.
slepý
Pod vláhou původní v duchu přírodnímvětve napřažené, vděčně rozevřenékvěty krouží barvou v houštínačaly den stejně tak krokchápaje tiše ve výšce svékdoví, "hřmění zve k pomluvěsíní plných skvělosti. "oplzle hrabe vzpomněnína krajce dětské, vonnétyčince, moudrosti vzletů,jen zemře tak chud.