Písmák Láme se čas
láme se čas
posledních vteřin silou
jak rukou zarputilou
lámou se větve plané
Našlapuj zlehka
V minovém poli mých citů
našlapuj, prosím tě, zlehka
láska, co potají spí tu
přespříliš zdá se být křehká
Všechno nebo...
Jsem černá kočka ve tvém snění
srst temnější než antracit
jsem poslední tón kantilény
i tichý výkřik mořské pěny
Ve stejném rytmu
Schází mi kousek srdeční tkáně
na levé komoře zdola
ve stejném rytmu, v zející ráně
pulsuje dál věta holá
do oken
Třískla tma do oken
jak blázen do činelů
Vdolíku hlubokém
teď svojí lásce stelu
Černá
to černá dává dravcům křídla
když vyhánějí mé sny z hnízd
pak bolest prolne ostřím rydla
a tvůrce dílem je si jist
Šedá
Nebe mi padlo do očí
a zůstala v nich šedá
Já chtěla si smutek ochočit
teď vím, že se to nedá
Buším do zdi
Buším hlavou do zdi
a ozvěna mi vrací
křik mozku, co se pomaličku
mění na kaši
Ve dví
Ve dví
jsi rozetnul poločas mého bdění
nezralé maliny vtiskls mi do dlaně
zbytečně prázdnotou
Štěk
Ten příběh byl už v poloviněkdyž vstoupil jsi do mého časua v zákopu před oponouznenadání procitlsuflér( jen pro případ, že by ti vypadl text)Paní, nesu vám psaníPrázdný list v dlanipojednou dostal smyslo jakém se mu ani nesniloTo jen mně uvízla slovav osidlech nepamětizatímco tma ve tvých očíchrozednila se úsměvem a pak mi kývla na pozdrava na neshledanou.