Nadpozemsky krásná 1. část

1. část – návštěva kartářky
Vypadalo to tady přesně tak pochybně, jak jsem předpokládala, a to jsem ani nebyla uvnitř. Jsem hloupá. Hloupá Zoe, moc hloupá, takhle se nechat přemluvit.

28. 06. 2015
0
0
164
Próza na pokračování

Poddaná (9.část)

Poddaná 9
O dva měsíce později
Jistě se ptáte, jak to dopadlo, ano za uchem jsem měla malé hnědé znaménko, a tak se zobyčejné služebné stala dáma. Teď je tedy ze mě mladá slečna Minerva Helen Gewilerdová.
Je to vážně šílené. A nejen to, je to kruté, vážně kruté.

13. 05. 2010
0
0
381
Próza na pokračování

Naděje umírá poslední 5

Jak troufalé to bylo. Znova jsem se snažila prodrat se uhlím. Šlo to však velmi ztěžka. Po chvilce jsem to vzdala.

09. 03. 2010
0
0
286
Próza na pokračování

Naděje umírá poslední 4

Všimla jsem si, že asi spatřil pohyb keřů, protože se sem vydal rychlým krokem. Muž, který mě držel, si toho taky jistě všiml a cukl semnou, abych se pohnula, vytáhl mě zkeře a tlačil před sebou. Nepanikařila jsem.
Rolf si nás jistě všiml, bylo to jasné díky tomu, že se rozeběhl ke schodům a tedy i knám.

13. 01. 2010
0
1
246
Próza na pokračování

Poddaná (5. část)

Svezla jsem se na podlahu před jeho pokojem a začala brečet. Takové ponížení. Ještě že to nikdo neviděl. Najednou jsem nad sebou uviděla siluetu a vedle sebe vysoké jezdecké boty.

13. 12. 2009
0
2
380
Próza na pokračování

Naděje umírá poslední 3

Naděje umírá poslední 3
Myslela jsem, že snad sním, to co jsem viděla, rozhodně nemělo nic společného stím výtvorem vhale. Šaty co byly přede mnou, byly perfektní. Nejdříve jsem Jane děkovala a byla pyšná, radost se však u mě příliš dlouho nezdržela. Došlo mi, že to není vůbec dobře.

30. 10. 2009
1
2
272
Próza na pokračování

Poddaná (4.část)

Svezla jsem se na podlahu před jeho pokojem a začala brečet. Takové ponížení. Ještě že to nikdo neviděl. Najednou jsem nad sebou uviděla siluetu a vedle sebe vysoké jezdecké boty.

22. 10. 2009
0
4
308
Próza na pokračování

Poddaná (3.část)

O 3 dny pozdějiPořád musím myslet na to, co mi řekl Erik. Od toho večera jsem ho neviděla. Ještě tu noc odjel z panství a vrátil se až dnes ráno. Poslala jsem za ním jinou služebnou.

21. 10. 2009
1
2
311
Próza na pokračování

Naděje umírá poslední 2

O dva dny později
„Mamá, máš už nějaké informace. “
„Ano Helenko, už jsem to zjistila. “
Ach jo. Matka i sestry už dva dny nemluví o ničem jiném.

20. 10. 2009
0
0
270
Próza na pokračování

Poddaná (2.část)

2. část
Alexandr se na mě výsměšně podíval. Převalil mě na záda a začal mě prudce líbat. Pořád mě držel za vlasy, když si na mě obkročmo sedl.

20. 10. 2009
0
0
303
Próza na pokračování

Poddaná (1.část)

Panství Flowen 1862 1. část
Byl pozdní večer a stmívalo se, když jsem zrovna nesla panu Erikovi čaj. Erik je velmi pohledný lord zhruba v mém věku. Dá se říct, že jsem do něj zamilovaná.

19. 10. 2009
0
0
309
Próza na pokračování

Naděje umírá poslední 1

Naděje umírá poslední 1
1827 Korshea, Anglie
„Slečno Abigail, domluvte prosím sestrám nebo se zblázním, město není vhodné pro mladé dámy. Bylo by lepší, kdyby jste požádala matku o přesunutí cesty na příští rok, nebo na venkov. Slečna Helena se mi ještě nezdá připravená a slečna Madeline…“ „Milá Jane, už jsem ti hodněkrát říkala, ať mi říkáš Abi. Staráš se o nás už 8 let a 8 let mi říkáš slečno, tak tě prosím…“ „Ano slečno, jistě, ale domluvte sestrám…“
Jmenuji se Abigail Shareová a bydlím a matkou, otcem a dvěmi sestrami, vjednom zdomků blízko Korshei, což je jedna zvesnic blízko Londýna.

18. 10. 2009
1
2
266
Próza na pokračování
Nahoru