Militium christi

Kopyta drtila zemi ve zběsilém úprku. Rudé slunce bodalo do očí a on již tušil že se smrti nevyhne. Přesto by rád… Pane, proč opouštíš ty, kteří ti byli nejvěrnějšími služebníky, proč. Dej alespoň ať je má smrt krátká a bezbolestná, vždyť víš že zemřu s tvým jménem na rtech… Doháněli ho, jejich koně byli svěží, nevyčerpaní dlouhou a dalekou cestou.