Písmák Návrat
Lesem se potácela osamocená postava. Namáhavě stoupala do strmého kopce a když se konečně dostala až nahoru, odměnou jí byl dokonalý rozhled po širokém okolí. Vítr strhl poutníkovi z hlavy kápi a odhalil tak znavený obličej mladého muže částečně zakrytý dlouhými vlajícími vlasy kaštanové barvy. Několikadenní strniště ani únava nedokázaly zcela zakrýt vznešenost, jakou tvář vyzařovala.
Vize
Obloha se trhá
Hvězdy padají
Kolem bílá mlha
Strach se netají
V kamenném dolíku
V kamenném dolíku kamenné kolo,
nad ním je cesta, jak lávka, jak molo.
V kamenném dolíku kamenný kruh,
bez strachu vstoupí sem jen smrti druh.
Šedá povídka
Šedá, šedá, šedá. Šedé vlasy a šedé šaty. Líc zbrázděna vráskami, jak asfalt na horské silničce. Očima, jejichž barva je stále bledší, pozoruje zaprášené paneláky pod ocelovým nebem.
Hvězda
Bloudím nocí temnou
Zmatená a tichá
Nikdo nešel se mnou
Prý je naděj lichá.
Smrt
Život je jen myšlenka,
život je jen sen.
Stačí malá chvilenka,
na kusy je kmen.
Budoucnost
Zrezivělý řetěz
pod vraty se válí
divně žluté slunce
neskutečně pálí
Podchod
Temnou chodbou duní kroky
Mizí dny a letí roky
Místo lidí vidím duchy
Stěny tlumí vnější ruchy
Pravda
Do zdi cely skutečnosti
rýpu verše o věrnosti,
naději, co neumírá,
o chvílích, kdy chybí víra,
Odraz duše
V rozpálené bílé poušti černá kdysi svěžímu růžovému keři plátek po plátku, lísteček po lístečku. Jen suchý a dřevěný stonek, kmínek s pahýlem větví nebo možná jen vysušený kořen pod záplavou bílých, štiplavě pálících krystalků, zůstanou jako vzpomínka, jako upozornění na záhadu, kde se vzal v poušti růžový keř. Člověk jen pokrčí rameny, prohodí něco chytrého jako třeba: “Je jasné, že uschnul. Každý přece vidí, že něco takového se sem vůbec nehodí.
***
Čas je jako hráz,dělí to, co jest. Zpevňuje ji mráz. Zatni ruku v pěst. Rozpuštěn je klub,nespatříš je víc…Nyní vidíš rub,kde dřív býval líc.
Já
Jsem verš psaný prastarou řečí,jsem naděje s posmrtnou křečí. Jsem vzpomínka zapadlá v prachu,jsem vesmírem ve chvíli krachu. Jsem kometka se Sluncem v dráze,jsem údolí, když prasknou hráze.