Písmák Bez-mohou-ctnost
V zajetí. bezmoci
v údajné pomoci
sháním se po. moci
být aspoň.
Pocta dílkům sepotvkorunachstromu
Při čtení i po něm
myslím dílek "sepotvkorunachstromu"
jistě muži staví stany
a ženy vlhnou
Křídla myšlenek
Jen ve tmě
nebo pod peřinou
nemusíme se bát všeho
co nás napadne
Boj o světlo
Pleskání křídel křehkých
v obláčku barevného prachu
o sklo
světlu tak blízko
Prázdné nebe
Temná noc
plná písní nočních nářků
vůně lipového květu
a smíchu všech šťastných
Nesplnitelné
Dvě velké čokoládové hvězdy
nad nosem
ani ta spleť mostů, poloostrovů a dostihových drah
v mé hlavě
Malá čistící
Ani ústní voda n e s t a č i l a
aby smyla tvé polibky
ani kyselinaby n e p o m o h l a
smýt tvé doteky
Ob - sedantní
Sedl si hned vedle
pán, co jedl knedle
tvářil se jak v sedle
nevypadal jedle.
Kdybych byla v nouzi chlap
Kdybych byla v nouzi chlap
dala bych si
eskortku
jen tak na ex
Smuteční
Když mou duši
nikdo neobjímá
ani ve zbroji nebrání.
leží nahá u cesty
Mršina aneb Od samoty k osamělosti
Samota je někdy dobrý lék
možná pro některé s vedlejšími účinky.
Ale nedaleko číhá osamělost
aby převzala korunu a vládla
Budoucnost?
Naše ZEMĚ je bohatá.
a proto si pořád bereme
ale jednou ZCHUDNE.
ale my budeme brát dál
Malá p.a.r.a.n.o.i.a
roztěkaná hlava hledá
hledá zvěda
pokoj nedá
běda zvěde běda
Třikrát a dost
1 Všechno je jednou poprvé.
2 Prý dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, i když máš skoro všechny smysly pro komunikaci dvakrát
(i půlky, protože při komunikaci se občas sedí)
3 Trojka je prý šťastné číslo. Možná pro toho, kdo rád "švédskou trojku", ale manželský trojuhelník rozhodně není rovnostranný.
Můza Fénixová
Pro své vášnivé umírání
prý dokáži být Můzou
která zahoří, aby mohla vyhasnout
a zchladného popela opět se zrodí
Temnota matka
Tak stvořeni jsme byli
ano - ve tmě
v podivné husté krajině
kde první byl náš svět.
n na třetí
N i k d o z nás není dokonalý
n i k d o nemá vždy vše, co chtěl
n i k d o by prostě neměl umírat sám
N i k d yneskákej, když nechceš riskovat dopad
n-tá odmocnina
N ěk d o chodí kolem života po špičkách
někdo po něm šlape
a někdo prostě šlape
N ě k d y hoří obloha červánky
Marnost
MĚSÍC, sakra, ZAPAD ZA MRAKY
A JÁ JSEM.
V HLAVĚ MÁM JEN, smůla, VRAKY
NE VÁŠEŇ.
Noční Letná
Lucerny jako světla z pekla
osamělé lavičky
temno v duši
a temné stíny platanů
Modlitba II pro některé ženy
. prachovkou jsi
a tak se snaž .
ať se v prachovku i nenavrátíš .
(možná by byla více odpovídající "rohožka".
Modlitba
Prach jsi
a v prachu zrození
přeješ si tisíckrát
než v prach se obrátíš
Touha
V prachu střepy
rozpadlé stěny, mrtvé obrazy
a křik krkavců
chceš aby poslední bylo, co uslyšíš
Vzpomínka na předešlé TADY
Pod jiným jménem
slova sama lepila se na papír
jako vodopád
nebo dávky ze samopalu
Zatím o tobě
Těla bez hranic a bez zábran
i naše stíny potem postříbřené
spojí se v jedno jako drak
co svádí marný boj
svíce
Jsme jako svíce. Dokud hoříme, bojíme se délky svého knotu. A když nás někdo zhasne, bojíme se, zda ještě zahoříme a pokud ano, zda s radostí vyhoříme.