Písmák Voda
kráčím vodoukráčím vodou a vlny, které za sebou zanechávámútočí na mneútočí a volají i já volámvolám o pomoc před krásou, která drtí srdcemé srdce ale i srdce tisíců jinýchjiných, těch kteří stojía čekajíjá nečekám, útočímvoda je křehkáa nezranitelná sebevražedně se znovu a znovu vrhám do vlna cítím jak mne pomalu opouštěšjí sílynevzdávej se slyším sám sebe, jak si dodávám odvahunevzdávej se a bojujnemůžeš to vzdát tak snadnokonec. voda mě pohlcuje a já nemám silzavírá nade mnou svou průzračnou hladinuprůzračná, přesto v hlouby temná voda mě objímádostává se do každé škvíry mého tělanesmí se však dostat dovnitř, nesmínemohu to vydržet, nadechuji seotevírám očipluji lehce po hladině a slunce trylkuje po vlnáchvoda mě odmítla zahubitplavu a cítím harmonii kterou mi hladina skýtávoda mi dává životchci žítchci žít navěky spojen s TebouTy jsi má voda, děkuji Ti.
Bílé sklo
Bílé sklo, kapka padající k zemi,kde se rozdrtí a rozletína tisíce kousků a svounovou tváří vytvoří souhvězdíz galaxií střepů. Bílé sklo, průzračná vodaspojena silou nedokonalostive světlo, které svítí za všíma proniká hmotou. Bílé sklo, tajemstvím lákástále nové světy vytvářetobrazce duhy a vynalézatbarvy pro ty, kteří dokáží vidět.
Ticho
ticho, řvoucí ticho odráží se od zdí
ticho, zahnáno do koutů hudbou a hlasy
ticho, vrací se v každém nadechnutí
ticho, to ticho, co skrývá tolik krásy