Písmák Začátek konce 5.
Alice všoku pootevřela ústa, jako by chtěla něco vyslovit. Po chvíli se ale jen bezmocně zhroutila do křesla. Koutkem oka ji pozoroval. Poprvé netušil, co se Alici honí vhlavě, za celou tu dobu co ji znal.
Začátek konce 4.
Zadíval se do okna a jeho zorničky se rozostřily, když se mu před očima vybavil ten osudný letní den. Seděl tiše na břehu řeky a pozoroval čeřící se vlnky, sem tam do vody odhodil oblázek, který před tím notnou chvíli převaloval vruce. Byl sám, ve vesnici, kterou si jeho rodiče zvolili jako ideální místo pro dovolenou, nikoho neznal. Místní děti se sním nechtěly kamarádit, protože byl přeci jen obyčejný „lufťák“ změsta.
Začátek konce 2.
Alice se na něj podívala prázdným pohledem. Věděl, že se jí hlavou žene spousta otázek a vduchu si představoval, jak je cedí přes obrovský cedník a vybírá tu nejvhodnější, popřípadě nejméně zraňující. Podle neměnícího se výrazu na její tváři usoudil, že to může trvat ještě pár chvil, než si jeho žena utříbí myšlenky, přešel koknu a svýhledem na promočenou ulici si zapálil cigaretu. Kouření neměl nikdy příliš v lásce, ale občas, nejlépe potají, i on propadal kouzlu tabáku.
Začátek konce 3.
„Nikdy ses to neměla dozvědět,“ téměř zašeptal směrem kjejímu zmatenému pohledu. Tolik se styděl, že se jí nemohl podívat do očí. I když nechtěl, začal zase plakat. Ty slabochu, pomyslel si vduchu a jen matně vnímal, jak kněmu Alice přistupuje a kdesi v nitru očekával další políček.
Začátek konce
Seděl tiše všeru každodenního života a jen pramálo si uvědomoval déšť bičující do oken jeho bytu. To co si zabíralo jeho pozornost byl příjemný hlas redaktorky linoucí se ztelevize ve vedlejším pokoji. Jakkoli byl tento hlas příjemný, jemu způsoboval jenom bolest,byl schopen vnímat pouze útržky toho, co kněmu ten hlas vysílal: „ Známá umělkyně Johana Fisherová…dnes vnoci…důvody neznámé…“. Zatnul skráně, tak jak to dělal vždycky, když se zlobil, a silou vůle se přiměl poslouchat dál : „ …specialisté při ohledání těla zjistili, že se jedná o sebevraždu zatím neznámým druhem jedu…“.