Příliš pálivá paprika

Nejpálivější paprika v Americe
"Američtí vědci vypěstovali dosud nejpálivější papričku na světě. Papričky zvané prostěburn and die (shoř a zemři) překonaly dosud nejpálivější papričku téměř dvakrát. Na Scovilleho stupnici pálivosti tak mají 2 017 210 bodů. Oblíbené papričky jalapeno za těmito zaostávají; jejich pálivost se pohybuje na škále 2500 – 5000 bodů.

10. 09. 2013
2
2
864
Povídky

Koridor a rozhledna

V tak otevřeném světě, ve kterém žijeme, žijeme koridorový život. Při hraní počítačové hry si zvídavý hráč občas položí otázku: co se skrývá za tím kopcem, kam vede tahle cesta. Některé hry neumožňují zodpovězení těchto otázek, některé ano. Při našich cestách v životě, při cestách z domova do školy, do práce, na nákup a do hospody rovněž míjíme domy, cesty, kopce, za kterými něco je.

12. 08. 2013
3
4
732
Úvahy

Krvavé žabí blues

Ležel sám uprostřed louky u řeky. Na lehce zčeřené hladině se zrcadlil měsíc a temné stíny lepkavých olší. V travinách rostoucích v mělkých pobřežních vodách byly žáby.
Kvák.

24. 07. 2013
2
3
895
Miniatury prozaické

O Vilému Plátkovi a o tom, co se všechno stalo

Březnový den, jeden z těch posledních, kdy zima ještě vládne, ale jaro klepe na dveře. Bylo ráno, kohout akorát kokrhal místo budíku, který Plátkovi, ani ostatní obyvatelé Spodního Oujezda neznali. Z poza korun stromů vykukovaly první paprsky slunce, na stráni ležely zbytky sněhu, ale na stromech již rašily nové listy a zlatý déšť, který rostl u vstupní branky k domu Plátkových, kvetl; a v paprscích slunce byl skutečně zlatý. Pan Plátek, křestním jménem Vilém, otevřel okno, podíval se ven a protáhl se.

23. 01. 2013
6
9
1131
Povídky

Krajina.

Tisíc kopců
a na jednom z nich:
tisíc stromů
a jeden z nich:

20. 01. 2013
6
15
1401
Volné verše

Marek

PAX TIBI MARCE EVANGELISTA MEUS
Vyšel z jedné z pražských poboček pojišťovny Generalli a radoval se, jak na ně vyzrál: ptal se celou věčnost na různé možnosti životního pojištění, úrazového pojištění, pojištění majetku, bytu, kanceláře, pojištění proti krádeži zavazadla, pojištění proti krádeži automobilu a tak dále, a tak podobně. Milá paní, která ho měla na starosti, postupně byla milé méně a méně, až mu konečně řekla, že mu víc nabídnout nemůže, a ať si vybere, co chce, nebo ať jde pryč. Šel pryč, horu letáků, brožurek a různých leporel s informacemi jí tam nechal. Kapsu měl ovšem plnou cukrátek, která si tam zdarma nabral, a která byla důvodem jeho radosti.

02. 12. 2012
3
3
1011
Povídky

Bratr Kuba

Bratře Kubo, Bratře Kubo,
Ještě spíš. Ještě spíš.
Venku slunce září, Ty jsi na polštáři,
Vstávej již, Vstávej již.

29. 09. 2011
20
43
5483
Povídky

Muž s duhou

Postavil se na zahradu,
vzal do ruky hadici.
Začal kropit proti slunci
a udělal duhu.

25. 12. 2010
4
9
1652
Smíšené verše

O čtení

Poslední člověk, který uměl číst, zemřel. Zanechal po sobě tři děti a obrovskou knihovnu, toho času největší na světě. Jeho děti netrpěly zimou. Otázka zní, proč ten muž nenaučil své děti číst.

14. 12. 2010
5
7
1449
MIMO

Padesátikoruna

Když mi bylo sedm, dostal jsem k narozeninám peněženku. Jako každé dítě jsem nad podobným užitečným dárkem ohrnul nos a v duchu jsem začal uvažovat, že se tedy moc nepředali. Pak jsem ale peněženku otevřel a našel jsem v ní padesátikorunu. Fialový papírek, na kterém byla divná paní v šátku, papírek, který sliboval tolik dobrého.

13. 12. 2010
4
7
1472
Miniatury prozaické

O

23. 11. 2010
1
4
1176
MIMO

In natura

Postavy:
---
Akt I
Scéna 1.

21. 11. 2010
4
6
1445
Dramata, scénáře

Dívka s růží ve vlasech

„Umyj mi vlásky, maminko,“ pravila dívenka vyděšené ženě a podala jí zakrvácenou houbu na mytí. Žena středního věku s barvenými, zrzavými vlasy stočenými do uzlu stála ve dveřích vlastní koupelny a koukala na děvčátko sotva deset let staré, černovlasé, jak se na ni usmívá a sedí v její vaně, po okraj plné krve. To děvče se usmívalo. Alice, jak se žena jmenovala, zaječela, otočila se a běžela pryč.

16. 10. 2010
5
20
2398
Povídky

Neštěstí Anny Plaňkové

… a ona si myslí, kdovíjak není zajímavá v tom svým klobouku, kdo ví, kde ho sehnala, říká, jak byl drahej a že se to teď v Paříži nosí, mě to připadá spíš jako k popelnici ale ona už je taková, že vypadá jak strašák do zelí a ten její to je to samý, myslí si o sobě, že když je pan rada, tak že si může dovolit takhle se naparovat a vůbec, co tu chtěj, akorát se musí chlubit, že zase byly v hotelu Inperial na obědě a ptají se co jsme měli my, ale uzený s čočkou je taky dobrý a nikoho to nezabilo a takový libový mi pan Špaček ukrojil, ne jako minule kdy to ani pes nežral, musela jsem to maso vyhodit a takovejch peněz stálo, jenže to ona nevidí, co všechno stojí, nikdy ani nehnula palcem a ten její si nakrad a živí jí, ale co až si najde mladší a vykašle se na ní, to bude mít smůlu ale já jí pomáhat nebudu, i když je to moje sestra, já jsem jí to říkala, a´t si dává pozor a že se řítí do pekla, bohatý jsou až to není hezký a z toho nikdy nic dobrýho nevzešlo, jenže na kafe se stejně pozvat nechaj, i když ví, že na tom nejsme nejlépe a jak krčí nos, no jo, na to její kafíčko to asi nemá, tak sem ale nemá lízt, že jo a vůbec, kdo jsem já, abych dělala nějakou služku, to abych jim pořád sušenky nosila, ale třeba pak na chvíli sklapne a nebudu muset poslouchat ty řeči o tom, kolik co stojí v Miláně a co v Londýně, taky se musí vytahovat a ty kozačky, co si tam někde koupila, to by si slušná ženská na sebe nevzala a jak já k tomu přídu, že celej život poctivě pracuju a jsem ráda, že jsem ráda, jenže to je taky ten můj mužskej, pořádní peníze domu nepřinese a já abych se strhala, no jo, holt někdo si to umí zařídit, jenže né já, husa hloupá, dopadnu jako chudinka maminka, ale ta už to má za sebou, ta už je v pánu a jen se kouká, jak se tu já trápim, ale už nebude dlouho a taky budu mít klid, že jo a ten trouba, co s nim žiju, ať se třebas zblázní, co já bych se starala jak nějaká chůva celej život se starám a nemám z toho nic akorát bolavý záda a zničenej život to je taky svět tohleto.

27. 09. 2010
9
24
3436
Miniatury prozaické

Rozprava a konec

Seděli v hospodě a debatovali. Bylo jich sedm a chvílemi se vskutku vzrušeně přeli. Hospodský, který se jim snažil nahlížet přes rameno, se marně pokoušel zjistit, co je předmětem jejich debaty. Až když vstali, aby si objednali pivo, uviděl, že na stole leží Bible.

25. 09. 2010
5
8
1574
Miniatury prozaické

Sami dva, sám jeden

Zpíval ti, když jsi usínal,
De amorem tuus pereo,
zpíval ukolébavku.
dulcissime meus,

24. 09. 2010
4
6
1717
Volné verše

Trans Gratiam

Trans amorem meum dubium veni Kráčel jsem tmou k
ad Te, Tobě
mi caelestis, skrz lásky krev pochybnou
sed vulnera Tua léč pravá rána tvá nekrvácela,

18. 09. 2010
5
12
1670
MIMO

O nehodě

Otevřel knihu na první straně a hned v ní začal vzrušeně rejdit nosem. Znechuceně si odfrkla. Vždyť tu knihu celou zamastí. Zabručela si, jen sama pro sebe, věděla, že hádat se s ním nemá cenu.

12. 09. 2010
2
12
1869
Povídky

Josef Bezdomovec

Seděl v tramvaji a trpělivě snášel znechucené pohledy lidí, stejně jako jejich posměšné, opovrhující poznámky. Pozoroval paní, která nastoupila prostředními dveřmi a jen co se nadechla a spatřila ho, tak si dala přes nos kapesníček. Hloupá. Netušila, jak je sama blízko k takové situaci.

01. 09. 2010
7
19
2629
Povídky

Šou na náměstí

S jistým uspokojením si prohlédl leták, který právě přilepil na sloup veřejného osvětlení. Podobnými dnes polepil celé město. Byla to pořádná fuška, ale jemu to stálo za to. Kdybyste si ho prohlédli, řekli byste si, že ten člověk nevypadá na to, aby někde lepil letáky po ulici.

31. 07. 2010
16
27
2442
Povídky

O Jonášovi a konci světa

Trvalo mu bezmála pět dní, než se k tomu opět odhodlal. Stoupl si do koupelny k umyvadlu před zrcadlo a chvíli jen tak hleděl na svůj obraz. Nevydržel to ovšem dlouho, dívat se sám sobě do očí, a tak vzal břitvu ležící na stolku vedle umyvadla a začal se pomalu, rozvážně holit. Netrvalo mu to ovšem dlouho, ostatně oholit tři chlupy na bradě a sedm na každé tváři vskutku není nic časově náročného.

06. 07. 2010
6
7
1746
Povídky

K.O.U.L.E./ Pod povrchem

Ležela tam pár chvil, momentů zrovna tak prchavých jako její pšouky, kterých musela notně vypustit, a přesto, jak hádal, jí to muselo připadat jako celá věčnost. Na vnitřní straně víka z nepříliš kvalitního dřeva mohl najít rýhy, některé mělké, jiné hlubší, všechny děsivé. Pohlédl do její bělostné tváře, zkroucené děsem. Co se jí asi honilo hlavou.

06. 07. 2010
4
14
2805
Miniatury prozaické

Nepříliš podivuhodná dobrodružství sedláka Větvičky ze Vsi jakož i povídání o světě okolním

Ramusculi agricolae de Víco nonnimis mirabilis erortus fabulaque de universo circumiacensis
aneb
Nepříliš podivuhodná dobrodružství sedláka Větvičky ze Vsi jakož i povídání o světě okolním
Kapitola I

30. 06. 2010
4
6
1909
Povídky

Habdomas sanctus

Sanguis meus tibi iam non perbibendus sit
Kráčím tmou
iluminovanou
světlem mnoha

23. 06. 2010
6
7
1891
Volné verše

Zimní balada

Ležel roztažený na náhrobku. I když byl kolem sníh a on byl nahý, zima mu nebyla. Nebyl totiž sám a ten druhý, sám také nahý, ho dokázal tak rozpálit, že by jim společně nebyla zima snad ani na Sibiři. Byl připoután a na hrudi mu ležela černá růže.

22. 06. 2010
3
10
1857
Miniatury prozaické

Lorem ipsum

Lorem ipsum dolor
sit amet
Consectetuer Donec lorem tortor Maecenas
Iusto Nunc quis orci quis

21. 06. 2010
2
1
1489
Miniatury, hříčky

O Tobě

A jako angrešt,
B jako baňka,
psala na papír, když v tom
(kaňka)

15. 06. 2010
9
9
1930
Volné verše

Šach

Jezdec na Dé šest,
pravil a táhl.
Přišel ke mně a usekl mi hlavu.
Padl malý pěšec.

13. 06. 2010
6
5
1868
Miniatury, hříčky

Bez názvu

Umrlec tam v studni sedí
málem celé století,
hraje tam se smrtí v kostky,
neví, jak ten čas letí

12. 06. 2010
4
11
2310
Miniatury, hříčky
Nahoru