Písmák bez nazvu
Vzpomínky se vnořují jako ryba, jako něco co se potřebuje nadechnout nad hladinou. Lapají po dechu a nechápají proč jim normální kyslík ve vzduchu ubližuje. Zoufale se snaží uniknout. Co, nebo kdo jim pomůže.
Zášť, nenávist a odpuštění
Byly chvíle, kdy jsem tě jako malé děcko milovala. Byly však i takové, ve kterých jsem prosila Boha o tvé potrestání. Doufala jsem po nocích, že jednou nadejde čas a ty se vyznáš ze svých hříchů, omluvíš se. A teď, když jsi na smrtelné posteli prosil o odpuštění.
Osudy
Upravila si korzet a pomalu, tiše scházela po dřevěných schodech. Rudé šaty šustily při každém jejím kroku, paže v hedvábných rukavičkách se třásly nervozitou. Slyšela šum, cinkání stříbrných pohárů, smích a hlasy jež si povídaly. Pomalu sešla dolů, kde na ní čekal starý muž, byl skoro plešatý, ale v černém obleku vypadal, jako někdo, kdo předčasně ztratil vlasy, ale je mu kolem čtyřiceti let.
Vzpomínka
Vzpomínky se vynořují jako ryba, jako něco co se potřebuje nadechnout nad vodní hladinou. Objeví se a zanechají stopu, vlnu která se rozšíří po celém rybníku. Jako důkaz, že tu stále je.
Není to tak dávno, říká se, že čas vše zhojí.
Vše vím, Draco!
Teplý letní vánek ohýbal stébla trávy a česal koruny stromů. Jak už to v létě bývá vše slunce spalovalo svými paprsky. Zámecké zahrady, ale přes všechno kvetly a zářily zelení. U fontány zobrazující kentaury s luky a šípy seděl chlapec a starší žena jejíž blonďaté vlasy dosahovaly až do půli zad.
Boj...
Vločka za vločkou, pomalu dopadala do sněhové peřiny. Štiplavý vítr ohýbal jedle, smrčky a ze zbytků dubů se stávaly zmrzlé větve bez života. Mraky zabraňovaly slunci, aby vneslo do lesa tolik potřebný optimismus. Ačkoliv vše bylo mysticky nádherné až se dech zastavoval, ale všudypřítomný stesk a sten po letních dnech byl cítit všude.