Písmák Včerejší rozhovor
Teď čekám vichřici, už začínám ji tušit,
když slova běžela, i napříč, proti mně.
Měl jsi je uslyšet. A měl sis zacpat uši.
Vždyť moje vlastní řeč nás oba zalehne.
TOBĚ, MNĚ
V hukotu blížící se kadence nenahmatáš
ani útržek včerejšího pokoje v dusné
tmě zámlk a načatých vět. Jsi mlčenlivý
kavalír, co se neodvažuje gestem naznačit,
Z cyklu Pro děti i pro rodiče
1. Obluda zhor
(sonet)
Štěrk se promísil sšedým ledem,
chvíli mráz, chvíli obleva.
Odpoledne
Zvíře. Má černé chlupy nebo peří.
Samice. Mláďata (byly jich
spousty) dávno vychovala.
Dveře na dvůr
Zmrznout tříštivě (slyšíš, jak chroustají
ledové střepy. ), až ztoho trne na patře.
A mezitím různé vlny tepla, za dveřmi
trochu, vpředsíni obleva a vpokoji….
Nit se odvíjí
Voda se deštěm uklidnila
Vzduch je prostý nervozity
Po vodě plynou slůvka milá
Sklenice vína nedopity
Tři sonety
I.
Jak přála bych si jako muži popsat nejen krásu ducha
když to chci zkusit, zadrhnu se
u stolu sedím, vítr kolem létá, vlasy moje cuchá
Věnec sonetů II
I.
Poslední chmýří pampelišky vsamotě
Letělo vzduchem zmizelo za obzorem
A vítr zpíval mnohohlasým sborem
Věnec sonetů I - XIV + uzel na konci XV.
I.
Štěrková cesta zčervenala
Ne studem, rudou železitou
Lasičku zahlédli jsme hbitou
Hříšná čokoláda
Milostná noc
Plné vzdechů
Teplo v těle
Teplo na jazyku
S a CH
Několik tříštivých okamžiků
Pak ticho zimního odpoledne
Vítr
Otázky
Na lesní cestě
Na lesní cestě myslím na tebe
Ve stopách písku, vtrávě
Hledám tvé kroky doznělé
Minuli jsme se,
Přivolala jsem tě
Přivolala jsem tě
Zahlédla jsme tě v suterénu
v šatně galerie
ukládal sis tam tašku.
Peří
Sníh zlehka volně poletoval
a tak jsem nedýchala
kus sněhu jsi mi schoval
A pak zas chmýří pampelišky
Včerejší večer
Jehlice zapíchnutá pod levým prsem,
jehlice neopatrnosti
Mí noční návštěvníci vstupují tajnými dveřmi
já za nimi se neohlédnu
Cum sanctis tuis in aeternum....
Na telegrafních drátech
kdesi nad božím světem
sedává hejno špačků.
Peříčka poletují
Žena v mraveništi
Až umřu,
ať moje mrtvé tělo
snědí mravenci.
Ať mé ohlodané kosti
Když bývali jsme lidmi
Sníh vítr rozfoukal
a slabý vánek z jihu
se nad kostelem snesl
teplo však vyprchalo
Cesta z A do B
Cesta zA do B
Během písečné bouře hrozilo,
Že náš svět bude rozmetán
Rozsype se a skončí
V noci
V noci
Nastalo chvějivé ticho
Vzpomínka na píseň
Vzpomínka na bouři
Na kopci
Jak prokmitnout se mezi prachem na poličce,
ztracenou knihou,
bolavým čekáním včerejšího dne
do živého potoka plného malých rybek.
Rozhovor
Se včerejším podvečerem
mluvila jsem s jeseterem
chladná kůže a hlas rybí
zaznívaly bezpochyby
Lávová
Prostor mezi námi
Je jako výheň sopky.
Chvějící vzduch je horký
Bojím se jít blíž
(Anti)Médeia
Toužíš se ztratit vmlze
Držíš otěže dračího spřežení
Tvé mrtvé děti bloudí říší stínů
Nic už nevzejde ztvého lůna
Vodní tanec
Roztančils duhové rybky, princi pohárů
Slzou, co klidnou vodu míchá.
Mé slzy rozplakals
Tečou zas ubohé, jak tekly postaru.
Čekání na zázrak
Přijď ke mně, jiskřivý, a drž mne velmi pevně.
Nenech mne upadnout, když zůstávám tu sama.
Čekám už staletí, klepat jsem přestala – ne, klepu jenom jemně.
Za dveřmi pokoje ráj anebo rozšklebená tlama.
Mlha v listopadu
Ubíhá listopad deštivě, smutně, příteli.
Ve vzduchu, na trávě listy se mokré honí.
Ve mně jsou schované plačící teskné popely.
Výkřiky myšlenek stmívání tiše cloní.
Svět výtahových šachet
Ani černá ani šedá
co v minulost se právě zlomila
na povrchu voda
dna nedohlédneš
Přišel jsem za ní
Když zaslechl jsem její volání
když beze slov zašeptala mé jméno
přišel jsem za ní.
Vlétl jsem oknem v podobě mouchy octomilky
Ztracená
Vesněhu bez konce
Zapomněla na své děti
I na rozepsané papíry
Nechala útržky vět volně poletovat vprůvanu
Tři cesty
Jak jemné doteky se skryly
pod slupkou rozhovoru
jak neslyšné vzdechy skanuly
když ústa na závoru
Až budeme staří
Až budeme staří
A už to bude jedno
Ti řeknu o své touze.
Až budeme staří
V zahradě Máří Magdalény
Srdce ji bolelo, šla cestou nahoru
Vbájné té zahradě,stezičce cypřišů
Dravec tam přiletěl, na chvíli usedl
Když slunce svítilo, dřevin háj zavoněl.
Nigra
Čerň tmy se mísí s prvním světlem denním
drak s hadem svoji bránu otvírají
noc ještě chvíli bude vládnout s rozechvěním
v korunách stromů ptáci pospávají.
Ticho v Gordes
Mlčení světa nedělního odpoledne
Procházím chrámem jako vždy vtom čase
Chladný lesk náhrobků zmramoru.
Stojím před obrazem,