Písmák Vancouver Visit
Sitting by the beach, the winter sunbeams tickle my face and slowly heal my hangover. I cannot move. It is almost as if the bench I sit on is a surgical table. Doctor Sun is slowly slicing my skin with a thin blade and letting the heat and chemicals out, polluting the surrounding air.
Nahodne setkani
“Promin, vsechno nejlepsi k svatku ponizeni vsech nezadanejch…”, rekl Alfonz, kdyz otocil hlavu pri vyfukovani koure a omylem tak zahalil slicnou navstevnici kavarny sedici u vedlejsiho stolku do belaveho oblaku. Cetla jakousi seslou knizku vhnedozlute obalce. Jeji reakce byla ponekud prekvapiva.
„Nic se nedeje, mam rada vuni tabaku.
Bude prset
Topoly tycici se vysoko nad vesnici -jako rakety pripraveny ke startu- sledovaly sedou masu mraku zenouci se pres pole. Tesil jsem se na tu smrst a vim, ze oni take. Bude lit a ja tu stale budu sedet a sledovat kazdou kapku. Mracna se rozevrou a proudy vody se budou snazit rozervat zemi vejpul.
Ostrovan
Jsem jiz star. Muj oblicej se zacina vlnit ve viru vzpominek. Vlni se jako ocean, bouri se, vlny jako by se snazili vylit ze brehu. V tehle nekoncici bouri vidim malou lodku.
Myslenka rozespalcova
Jsem na ceste do prace. Mirim do metra na Andelu a prodiram se davem. Lide do me vrazeji a moje ramena se nestaci uhybat ze strany na stranu aby unikla uderum cizich. Vzdy je to stejne, vrazi do tebe, neotoci se a neomluvi.
Pokrivene Vanoce
Pripada mi to absurdni. Ve viru chtivych lidi s otevrenymi penezenkami (oficialni fraze: 's otevrenymi srdci' ), tunami poliethylenu a nejprapodivnejsich verzi pisne 'Jingle Bells' se mi zacala motat hlava. Oprel jsem se o zabradli pred zeleno-zlate vyfintenym obchodem s elektronikou a zapalil si cigaretu. Je to vsechno tak neosobni, bezmyslenkovite, jen automatizovany proces.