Písmák Kritikem může být každý
Kritikem může být každý.
třeba kritik sériové vraždy
- "tolik fakt a průkazů,
nechal jim dost důkazů. "
Jako...
Jako světlo za slunečného dne
jako tma, když zhasne svíce
Tak navždy budem jen my dva
jen ty a já a nikdo více
Vem si mě
Miluji tvůj dech na mojí šíji,
škoda že to trvá jenom chvíli.
Miluji tvůj dotek na mém místě
jen ty se můžeš dotýkat tak jistě.
Soukromé...
I když fotky berou člověku duši,
co my dva děláme jen málokdo tuší.
To, co my točíme jen zpola znají,
když se tolik stydí, tak co z toho mají.
Kolo nenávisti
Možná na něj myslím
a…snad mi na něm dokonce záleží
všichni ale tvrdí, že jsou to nesmysly…
asi mi to opravdu nikdo nevěří
Posedlost
Každý tvůj pohled je pro mě nevyřešitelná záhada
Vždyť patří jen tobě
Nejlepší místo je pro tebe má zahrada
Tam můžeš odpočívat vhrobě
Chyba
Pohlédne jí sebevědomě do očí
Až kolena se zněj podlomí
Srdce se jí láskou rozskočí
On má však čisté svědomí
Zmije
Potkala jsem člověka…
vlastně ani nevím, zda je to lidská bytost…
potvora je to odvěká
a nezná ani obyčejnou lítost…
Smrt, ta věrná dáma
Přistup blíž člověče
A pohlédni do očí smrti
Život jak vteřina uteče
Když stojíš přímo proti
A možná...
Možná, že můžeme cítit opravdu jen smutek nebo radost
možná, že neexistuje žádná bezdůvodná starost
možná, že se nám pod rukama svět rozpadá
možná, že se neustále divíme, ale tak to dopadá
Život...
I. Myslíš, doufáš, věříš
A člověk tě zklame…
Jeden by řekl, že srdce bolí,
Protože se snadno láme…
Klubko
Tak dlouho jsem přadla ty nitě
až z nich klubko je
Tak dlouho jsem trhala ty nitě
a stále nemám pokoje
Květina
Květiny pro mě, cos zahodil v trávě
já se slzami v očích sbírám tady právě.
Kytice poskládaná ze sladkých vět,
která už nespatří nikdy svět.
Rána osudu
Ta neurvalá bolest
jež zrodila se ve mně
působila dříve
tak něžně, tak jemně
Nenávist a bolest
Vyhostěna zdomova, snáručí plnou slz a zklamání,
Hledala vdešti záchranu a pochopení…
Po tak dlouhém srdce lámání
Myslela, že horších věcí už na světě není…
Jedině snad
Jen tupé hlavy by nechápaly mou lásku ktobě
a jen slepé oči by ji neviděly…
Jen hluší by neslyšeli tlukot mého srdce, když jsem stebou
a jen němí by ti nedokázali upřímně říct, že tě miluji…
Můj život
Odmítám a svoluji
Nenávidím a miluji
Bráním se a přijímám
Poslouchám ale nevnímám
Stvořena jen pro tebe
Trhá mě to na kusy
a já tomu stále nedokážu uvěřit…
jak je bolestivá ta skrytá tvář lásky…
lásky, která je opravdová…
Štěstí
Žalostná vzpomínka do srdce bodá,
v hlavě hlas naříká, že je nás škoda.
Na papír myšlenka ve verš se vkrádá,
aby mi připomněla, že tě mám ráda.