Písmák Pro H1
Asi už nebudeš chtít napsat a já ti tohle nechci posílat.
Píšu si pro sebe výdechy popela, který mi v plicích zbyl z tvé odpolední cigarety.
Zkrouceně sedím na zemi pokoje a snažím se přemýšlet, proč přemýšlím.
Nevymyslela jsem to.
-noname-
Sotva vyběhnu zdomu už tam stojí. Neusmívá se, nemračí se, jen tak postává. Schladnou hlavou, vzpřímená. Ploché břicho, rovná záda a žádné pozadí.
I need answer
Sténat nemá smysl, srdce krvácí a všechny ručníky jsou již provlhlé. Vrány na nebi krouží blíž a blíž a vuších se ozývá jen hudba lidského metronomu. Zúst tečou jedy, co zasahují kolemjdoucí a pohrávají si sjejich vjemy. Každý pak kouká jak přes zamrzlou kaluž, hledí do metaprostoru mojí mysli, hledí a konzumují.
Pro H2
Tvář sevřená smutkem, vrásčitá ústa stahují žaludek. Nitro prostupuje hořká výplň, stravuje střeva, vyžírá díry do jícnu hlouposti. Přitom není nad čím smutnit. Jsou to jen slova, všechno jsou jen slova.