Písmák Stopy Krvavých Slz; kapitola 3 - Vytržení ze sna
Tupá rána čeřící smysly. Bolest štiplavě se zakusující do tváře. Vzdálené a potemnělé hlasy. Všudypřítomná zuřivost.
Balada pro déšť
Občas.
Jen tak přemýšlím, proč chci brečet.
V tu chvíli mám nejraději na svých tvářích kapky jarního deště. Hřeje mne, ač to může znít více než zvláštně.
Stopy Krvavých Slz; kapitola 2 - Uvnitř pavoučí sítě
Krajina plápolala tisíci svíček.
Na okvětních listech pampelišek se zachytávala rosa a padala dolů na trávu, aby následně zvlhčila zem, po níž kráčelo nespočet těžkých bot, ničících okolí. Zpívala svou tesklivou píseň po slunci a nechávala droboulinké kapičky rosy splývat s krví.
Baal seděl na kamenné lavici na zahradě svého domu a pozoroval úsvit.
Stopy Krvavých Slz; kapitola 1 - Krajina posetá pavoučím vláknem
Planina, jež pamatovala stopy Prvních, úpěla pod otřesy statisíců nohou. Prach protkaný potem a zoufalstvím stoupal k purpurovým nebesům a halil znepřátelené armády do neviditelného hávu. Miska vah, které již nepamatovala hodnoty spravedlnosti, zůstávala stále nerozhodna, na kterou stranu se přiklonit. Nad hlavami upírů i krvavých víl se zvedala černá smršť mrchožroutů.