Písmák smutný refrén
stál jsem ve dveřích koupelny,
pozoroval kapky stékající z tvého nahého těla;
otočil se a zahlédnul tmu, beze jména,
otočil se podruhé, smutný refrén kapal na podlahu
Když je tma
P { margin-bottom: 0. 21cm; }
Piáno
ve snu
hladí mě klapkama hyperboly;
linie černých vertikál
a pak zjistíš, co jsi udělal
přivoníš k prstům
syrový tah tuží čpí do prostoru
je ti nevolno, neměl bys tu být
vězeň
zapadlý mezi časem, šourá se podél stěn
dlaň plná puchýřů, hladí drsnou omítku
stav bez obrazů, abstrakce bez rámu
pozbývá zraku, mámen do hloubky
šátrám po tmě
třikrát se snaž pochopit a třikrát neuspěj,
tou cestou musíš, aby se vyjevila hra,
kterou rozum nezkrotí, pouze opakuje,
hnaný pachem svobody, opojné jednoty,
Starý dub, klidná vůně trvání, křeč a strach jistoty
V Hnězdenské ulici, ve vchodu číslo 583,
počkej si na to správné světlo,
šero, nízké mraky a
vydej se druhým východem,
Snová Ona
Vrátila se, odevzdaně.
Co já.
Dnes, než jsem se probudil,
tehdy, kdy jedině žiju.
Velmi Krátké Vlny
Slova se opakují bez sebemenšího záblesku
Uzávorkovaná skutečnost lze (pokud nic) jen násobit
Přejíždí se očima, přeskakují se řádky, opravují se chyby – správně je to tak a takto
Korba náklaďáku plnápísku písmen, zedníci gramatiky přidávají cement a vodu
Ranní scéna
Na podlaze plné výstřižků ztvrdého papíru leží koláž naivní radosti, očekávání a touhy.
Vrohu místnosti hrách a silueta druhého; hledí na ni, upřeně, nepřítomně, bez-sebe.
Čin je plný zoufalství a rozvaha je synonymum pro beznaděj.
Je ráno, devět hodin, nový den, který nesmyl strach toho včerejšího.