Vánoce

Jsou tu Vánoce, dny splněných přání, kdy toužíš mít vše k mání a sníš svůj sen. Venku mráz a padá sníh, to bílé štěstí ve dlaních jenž v mžiku úsměv vykouzlí. Ale jedno přece chybí. láska, na jednu kartu daná sázka a buď vše ztratíš nebo získáš jmění, bláhový ten, kdo si peněz cení a neví v čem je pravé bohatství.

Veronika

Procházím krajinou snů a v dálce slyším hlas Veroniky.
Před námi spousty dnů a v hlavě ta teskná píseň harmoniky.
Tak musím se jít projít někam ven, opilec z baru se potácí.
Před námi další slunný den, beznaděj z hlavy se vytrácí.

Sen

Každý večer pod oblohou ulehám a slunce už šlo dávno spát.
Sním o tom jak jsem s Tebou, ale už nemohu se smát.
Vše krásné pomale odchází a já přál si mnohem víc.
Dívám se na hvězdy, vidím Tebe, přitom koukám na měsíc.

Smýšlení nad zimou

Venku padá sníh, ty bílé čepičky rarášků a to kvílení meluzíny, však posečkejme ještě chvíli, však za pár dní Vánoce tu jsou. a co dál. To smýšlení nad zimou, kdy staré časy pominou a něco nového se v našich srdcích usídlí. Bude to láska, bol, či jen váhání nad tím co mi stále hrůzu nahání, že vše bude při starém.

Březen

Ano je tu březen, avšak ještě není lásky čas.
Uvnitř něco cítím, snad je to vnitřní hlas.
Třeba je to jen pocit, že se něco změní.
Až doposud to bylo jen pouhopouhé snění.

Láska

Co je to láska, je to zraněný motýl chycený v pasti.
Nebo květina, která v poušti prožívá své strasti.
Je to temná noc bez slunce a ráno bez probuzení.
Život bez lásky je jen žal a kruté noční snění.

Jsi mi vším

Jsi slunce mojí duše, kůň jenž po obloze ladně kluše.
Jsi noční pták klovající ránu, srdce bolí, když probudím se k ránu.
Jsi sen jenž způsobuje hoře, tak rád bych s Tebou viděl moře.
Jsi křehká jako pavučina, vím, že všechno byla moje vina.

Snílek

Kdybych

Kdybych se mohl divit, divil bych se tvojí kráse.
Kdybych se mohl ptát, zeptal bych se jestli mi někdy odpustíš.
Kdybych mohl plakat, plakal bych nad tím, jak jsem Ti tolik ublížil.
Kdybych mohl doufat, doufal bych že Tě snad ještě někdy získám.