Písmák Průlet listím drátěného plotu
Chtěl jí jen povědět slova
pokreslená ornamenty
když přišly úsměvy
padajících kamenů
Ruce zmrzačený strachy
Má svoje město
z něj nevycházívá
(tak jako i ty. )
je smutně bledá
Nikdy jsem neměl koně
Použij svůj hlas
pro radost mého srdce
(ať teče zas tak měkce)
znáš přece tóny naší písně
Cizí pocit
Je to tak cizí pocit,
máš ji rád,
ale neumíš prosit,
o lásku,
V plánu bílé barvy
podívej se
jen se podívej
tak blízko
a tak daleko
Když se v síni rozední
Osmělil se probudit nové ráno
nakapat ho do očí
- pro pocit svěžesti
protáhnout tělo vůní suchých trav
Dvě deci života
na sklo nakresli pár svíček
co ti připomemou
plamínek tvého života
tak choulostivý
koupil jsem ti
Koupil jsem ti váhu
protože už nevím, jak ti říct.
Že chci holku, která si bude sama sebe vážit.
Vše co hledáš najdeš tam kde právě jsi
Málokdo zjistil
kolik úsilí stojí
zanechat stopy
v zasněžené pláni
Nedočtená kniha zůstane nedotčená
v šatně tvýho nezájmu
řekl jsem ti. pšt
a neomítnutý stěny
plný cihel tvý lhostejnosti
Růžovej žebřík do nebe
Pamatuješ
Na věčný dobíhání autobusu
společnou fotku před školní jídelnou
držíš v ruce.
A je to!
Nosil jsem cihly na velký dům
- po jedné
(byla to dálka a mám jen jedno srdce)
taky maltu
Vyhořelý auto
Víš.
občas se ptám.
nevím
ve který jsme vlastně stanici metra
Postel růží
Píšu si text smutný písně
a na křídlech klavíru nechám ho nést
za ponurého svitu
těch voskovanejch květů
Vysedávání na střeše
v půl třetí ráno
nemůžu usnout
Tvý modročerný náušnice
zamykaj mozek v posilovně
Odhodlanej pohled
Bloumám po tvém království
a snažím se
vážně se snažím
Být tvým lakem na nehty