Písmák Fejeton srpnový, roku dvoutisícího třináctého
Fejeton srpnový, roku dvoutisícího třináctého
Tak jako se za tuhých mrazů občas člověku zasteskne po létě, sluníčku a vyhřátém písku pláží, bývá tomu i naopak. Já, ač člověk přímo zbožňující tetelící se ovzduší, rád bych někdy přivolal zpět decimetry čerstvého prašanu, přiměřeně štiplavý mráz a se zimou neodmyslitelně spjaté Vánoce. Přece jen,…. před „studenem“ se člověk může obléct, nebo vejít kamkoliv do tepla.
Fejeton červencový, roku dvoutisícího třináctého
Fejeton červencový, roku dvoutisícího třináctého
Onehdy se jakýsi zhůvěřilý moderátor Tony Linka žoviálně rozprostíral ve svém televizním pořadu. Zasvěceně klábosil o všemožných tématech a zkusil dokonce vysoukat i vtip. Ten vrcholil konstatováním japonského šéfa firmy u nás, že rozdíl mezi českým a japonským způsobem života vlastně neexistuje. Že Češi jsou jen líní.
Inspekce
Inspekce
„Mámo, nedá se nic dělat, půjdu do světa,“ ozvalo se zkanape. Mohutné zavrzání starého dřeva, jakoby chtělo dotvrdit ten rozhodně pronesený úmysl.
„Ježíšikriste, lež. Po tolika letech,….
Fejeton červnový, roku dvoutisícího třináctého
Fejeton červnový, roku dvoutisícího třináctého
Milý strejdo Archibalde, přeju Ti všechno nejlepší, hodně zdraví, spokojenosti, blablablabla……
Tak takhle jsem začal škrábat svoje blahopřání na kýčovitou pohlednici sobligátními růžičkami. Až jsem se ztoho opotil, křeč mě popadla do ruky a snad i do mozku. Copak takhle se projevuje náruživý psavec, (semtam) hýřící originálními nápady. Copak nikdo nevymyslí něco neobvyklého a hlavně upřímného a ze sebe.
Fejeton květnový, roku dvoutisícího třináctého
Fejeton květnový, roku dvoutisícího třináctého
Jarmilo, Hynku, Viléme,…. je Svátek práce. Vlastně máj. Po česku květen a zároveň měsíc čímsi vyjímečný.
Fejeton dubnový, roku dvoutisícího třináctého
Fejeton dubnový, roku dvoutisícího třináctého
Tak zima snad konečně odevzdala žezlo. A kdysi každojarní otvírání studánek, jakožto jeden ze starých lidových zvyků, je již dávno uzavřenou kapitolou. Svyjímkou Otvírání svelkým O, známého poličského rodáka.
Namísto toho ale u nás existuje jiný krásný jarní zvyk.
Fejeton březnový, roku dvoutisícího třináctého
Fejeton březnový, roku dvoutisícího třináctého
Po přečtení minulého fejetonu mi kamarádka taktně naznačila, že tak depresivní témata jako jsou daně, si můžu strčit do…. šuplíku a psát o něčem veselejším.
Vzhlédl jsem tedy kdivadlu. A to přímo kdivadlu pimprlové komedie, které občana baví po celý rok.
Fejeton únorový roku dvoutisícího třináctého
Fejeton únorový, roku dvoutisícího třináctého
Začal únor. Měsíc nejkratší, zpravidla i nejstudenější, jediný spohyblivým počtem dní a jediný začínající samohláskou. A ze všech nejmíň oblíbený (přes všechny ty superlativy).
Zulic, oken i oplocení mizí poslední připomínky Vánoc, dokonce i trochu nasněžilo.
Fejeton lednový,roku dvoutisícího třináctého
Fejeton lednový, roku dvoutisícího třináctého
A je to tady zas. Stejně jako loni, předloni, jako každý rok po vánočních svátcích. Miliony takzvaných předsevzetí, znichž podstatná část se týká podstatného snížení nežádoucí hmotné podstaty člověka. Tedy úbytku tukové hmoty.