Písmák Svěřit se
Tajemství, to se lehko řekne: ale to moje patřilo k těm, co tíží svědomí jako můra ve zlém snu, když žaludek nechce trávit. Já jezdím náklaďákem a tenkrát jsem vezl z jednoho lomu u Jeseníku do Brna vápenec. Bylo překrásné jarní jitro, když jsem někde před Šumperkem přejel nějakého chlapíka na motorce. Navíc docela neomluvitelně: jel jsem prostředkem, protože jsem zrovna předjížděl a řezal jsem to, on byl na své straně a jel pomalu.
Ž a l
Nikdy jsem si nemyslel, že se dostanu i do takových problémů, které musím řešit.
Ale ono to tak vlastně v životě často chodí. Překážky, které člověk dosud nečekal, tak jsou náhle zde, a je třeba se jimi zabývat.
Po náhlém úmrtí mého otce, tak jsem pozval svou sestru do domu, kde se narodila, a o který pečoval hlavně otec, abychom drželi před jeho pohřbem žal.