Svědomí.

Vidím ženu černě oblečenou, jak kráčí temným parkem v dešti. Jde pomalu a tiše. Všude je hrobové ticho a já slyším jen klapot podpatků o mokrou zem.
Najednou se zastaví.

12. 09. 2013
0
2
321
Miniatury prozaické

nenalezená.

NENALEZENÁ.
Tmavá ulička. Noc. Prší.

10. 09. 2013
0
3
313
Povídky
Nahoru