Black Sheep

Zpola zataženými žaluziemi proudilo do neuspořádaného pokoje denní světlo a za malými kulatými okénky se usadila sýkorka a začala si prozpěvovat. Jasně modré nebe věštilo krásný den. Ani jedno neudělalo příliš radosti hubenému až vyzáblému mladíkovi, v něhož se právě s prskáním proměnila hromada starých hadrů válejících se na matraci ležící u zdi pod spoustou letitých plakátů metalových skupin.
Oním mladíkem byl major John Veg, pro své úspěchy také nazývaný „Armádou jednoho muže“, a důvodem jeho rozmrzelosti z nadcházejícíího krásného dne byl takový, že vůbec nějaký den mohl okénky kosmického korábu USS Black Veil vidět.

10. 04. 2020
0
3
294
Povídky

Černá Ovce 4

IV. 63
Pozorovala oknem svého nebezky modrého Buica na němž pozvolna zasychala pěna. Tohle se bude fakt špatně rozlešťovat, pomyslela si při pohledu na množství pěny, co stačila před příchodem majora Vega rozpatlat nejen po kapotě, ale i prakticky po celé přední části auta. Po schodech se ozvaly chvatné kroky, takže dolila Johnovu skleničku.

12. 01. 2014
0
0
733
Próza na pokračování

Černá Ovce 3

III. Bea
V pánské kostkované košili o mnoho čísel větší, jež měla uvázanou na uzel tak, že ukazovala celé perfektně vypracované břicho a miniaturních kraťáskách, jež nenechávali moc prostoru imaginaci stála u nebesky modrého Buica Le Sabre, toho klasického korábu silnic konce šedesátých let dvacátého století (a majorovo srdce zaplesalo nad tím, že jej Teressa vítá hned zdvojenou krásou) a houbou po něm spíš jen roznášela pěnu, než aby ho opravdu myla. Na okamžik zatoužil oslovit ji, avšak včas si uvědomil nevhodnost svého erárního oděvu a také skutečnost, že se sprchoval před celými dvanácti hodinami a mezitím spal, a tak není ve vhodné kondici pro konverzaci s kvetinou, proto jen na znamení pozdravu zvihl malíček a ukazováček levé ruky a ona toto dávné gesto oplatila. Usmál se a ona taky.

11. 01. 2014
0
0
641
Próza na pokračování

Černá Ovce 2

II. Teressa
Pomalu si začínal zvykat, na přistávání v tomhle skytém doku. Je pravda, že poprvé, když ho na tajnou základnu rebelů Tom Aster vzal, nepokálel se strachy jen díky tomu, že nemusel řídit a že věřil, že Aster ví, co dělá, když se najednou střemhlav řítí doprostřed měsíčního kráteru. „Jo tady je to trochu o hubu,“ smál se tenkrát.

10. 01. 2014
0
0
618
Próza na pokračování

Černá Ovce 1

I. Dok Mara
Ostré světlo střídavě pronikalo žaluziemi na malinkých oknech, které měla tahle kajuta jen z ryze psychologických důvodů, protože ve vesmíru z nich stejně vidíte je do temnoty, alespoň pro Johna to tak bylo, (proto na ně byli umístěny žaluzie), a ve spojení s poletujícím prachem pomáhalo vytvářet velice romantické prostředí pro zrovna se probouzejícího polonahého mladíka ležícího na kdysi možná úhledně ustlané matraci, která se nicméně přes noc změnila v bitevní pole. „Posraný sny,“ pomyslel si, „ještě možná dobře, že jsem přišel o schopnost si je pamatovat. “
Major John Veg není zrovna mistrem ranních hřejivých myšlenek, spíš je takový ten typ, který když vstane se sluníčkovou náladou, hledá cokoli, co by ho mohlo nabručet.

09. 01. 2014
0
0
854
Próza na pokračování

jak jsem (ne)vyhral valku, aneb yossarian ve treti svetove (Začátky)

Hanes s Karimem sedeli toho dne na balkone jednoho z duhockých hotelů s výhledem na lyžařské vleky. Bylo již po newrozu, takže jaro již bylo v celém údolí, a tak vleky nejezdili a ani po sněhové pokrývce již nebyla ani stopa. Popijeli Pepsi colu z pomčkaných plechovek, přicemž Karim měl tu svoji nenápadně říznutou vodkou, kterou by coby muslim, přes den opravdu neměl. Záviděl Hanesovi jeho abstinensvé, které mu však v jeho případě (protože nebyl muslim) přislo jako nesmírné plýtváni¨í.

23. 01. 2022
0
0
97
Miniatury prozaické
Nahoru