Hrajeme hru

Možná hrajeme hru „Odpustili jsme si“. Ale já nikdy neodpustila, a ani neodpustím. Jsem v pohodě, dokážu dělat, že nic, ale nezapomenu.
Nezapomenu na mámino zápěstí sevřený v tvý ruce, na to jak křičíš.

18. 10. 2014
1
1
295
Úvahy

Volnost věku(ů)

Chce se mi.
Spát
Brečet
Ječet

03. 10. 2014
2
2
347
Miniatury prozaické

Řekni

Posadím se na postel a přemýšlím o smyslu života. Mlčím, dýchám, přemýšlím nad tím ještě vůbec. Ne, jsem unavená zté věčné otázky. Ptala jsem se, křičela jsem ji do světa, vzlykala do hluku společnosti.

22. 09. 2014
0
3
260
Úvahy

Smuteční květy část 1.

Její zpocené tělo zalapalo po dechu. Probudila se jako vždy uprostřed noci, do tmy, do samoty. Už jí to pomalu připadalo normální a ten sen znala jako nejlepšího přítele. Každičký detail uměla popsat dopodrobna.

17. 09. 2014
0
1
271
Próza na pokračování

Záhyby

Když v rukou mě svíráš, říkej mi, jak je ti krásně.
Když v rukou mě svíráš, říkej mi, že nechceš jinou.
Když v rukou mě svíráš a přivíráš oči slastně
nevnímej nic, ani jak věci plynou.

09. 09. 2014
1
0
329
Smíšené verše

Óda na temno

Jediná pravá parta jsme já a můj stín. Je to nutný ale nechtěný
jako otočení za každým krokem když jdeš tmavou uličkou, a k nasrání jako když zrovna v ty jediný uličce nefunguji světla. Překvapuje mě to tak jako ten výkřik co se ozve za mnou, ale obojí ignoruju a jdu dál. Moje tělo zaplní zima a mou hlavu myšlenky.

08. 09. 2014
0
3
369
Úvahy

Konec?

Šla jsem, sluchátka v uších. Pes vesele hopsal přede mnou. Sluneční paprsky mi do vlasů házely červené odlesky a mé mhouřící oči vyžadovaly sluneční brýle. U lavičky přede mnou se krčila malinká holčička.

07. 09. 2014
2
4
362
Úvahy
Nahoru