Když do pekla, tak ...

na pěkné kobyle.
(říkají, když nasedají do LaFerrari)

13. 08. 2015
4
17
663
Aforismy

Přicházejí

Cár tónů osamělé trubky
mezi rybími ústy zámků
Okna
vúzkostném očekávání zvratů

25. 07. 2015
7
12
506
Miniatury, hříčky

První cesta vlakem a dědova dýmka

Bylo mi sedm a nějaké drobné, když u nás zaklepal pošťák spřelepeným listem papíru vruce.
„Telegram“, lekla se matka.
Psal se počátek padesátých let minulého století a doručení telegramu vté době znamenalo většinou jednu ze dvou protikladných zpráv; matka patřila k těm, které na prvním místě napadne horší z nich. Než otec telegram rozlepil a přelétl očima krátký text, rozhostilo se v místnosti na několik okamžiků takové ticho, že bylo slyšet, jak se vdáli zvolna blíží podzim, ačkoli z mých prvních prázdnin neodkrojilo zatím léto ani polovinu.

18. 07. 2015
35
71
1302
Miniatury prozaické

Smolař

Vracel jsem se z pracovní cesty konané ještě včasech, kdy vzhledem k omezení svobody dlouhoprstých šikulů bylo možno usnout ve vlaku bez nepříjemných následků; na druhé straně banány a podobné importované zboží jste museli kromě peněz zaplatit ještě netřídním bojem v civilních frontách.
Jako vždy při těchto jízdách přemáhalo mne záhy příjemné klimbání, v nejnevhodnější chvíli začínajícího spánku přerušené skřípáním brzd. Spravedlivě rozhněván na zastávku, která přijít o pět minut později neměla by šanci vyrušit mne zhlubokého rozjímání, pozoruji cestující procházející chodbičkou vagonu; tiše přitom doufám vtrvání své osamělosti, když zvenčí mého kupé postojí mladý muž v uniformě.
Voják základní služby – tak znělo tehdy celé označení jeho společenského zařazení – otevře dveře, pozdraví a slušně se optá, zda je volné místo.

07. 07. 2015
3
10
499
Miniatury prozaické

Že by setkání s Ufonem?

Ten tulák čekal snad sto let na dotek ruky Člověka, který jej teprve učiní Psem. Přesto měl vočích promíchanou touhu s nedůvěrou a podezíravostí tou měrou, že jsem se zdráhal jen tak jej oslovit.
Samozřejmě vycítil mou váhavost; stál, uši podivně pokroucené, sohonem vpůli cesty kprojevu přátelství; současně přiblížil čumák kzemi a velmi soustředěně čichal, jakoby mi chtěl naznačit, že to nebude on, kdo první napřáhne packu. Pak pozvolna, se svěšenou hlavou, postupoval od jedné psí značky ke druhé, sem tam se ohnal po otravné mouše, nebo štěkl – dle jeho úsudku – na příliš drzého kosa, až se došoural knároží hospody, ze které vyvrávoral chlap, vruce nakousnutého buřta.

26. 06. 2015
7
11
560
Miniatury prozaické

Někdy je už pozdě

Stojím na tomtéž místě jako před padesáti léty a hledím do hloubky pod sebou; do propasti, která mi bere dech, dnes stejně, jako tehdy: skalní průrva v úzké šíji vysoké hory, široká tak akorát na přeskočení, ale hluboká pár set metrů.
Naposledy, ale také poprvé jsem zde stál – nebylo mi ještě celých šestnáct – na třídním výletu do hor, naprosto znehybnělý, neschopen učinit krok, natož přeskočit onu nevelkou mezeru, přesvědčen o nevyhnutelnosti svého pádu do propasti, pokud se o to pokusím. Nikdy předtím jsem neměl příležitost vyzkoušet si pohled zokraje hluboké strže. Styděl jsem se, tak velmi styděl…
Vysoko nade mnou krouží jestřáb, pozoruji jeho let; dravec, třepetaje křídly na způsob motýla, zůstává stát nad jedním místem na dně propasti.

21. 06. 2015
9
11
582
Miniatury prozaické

Kdybys umřel

Kráčíme vedle sebe, nad hlavami modré nebe s korunami stromů místo oblaků. Zvečera trochu sprchlo; na rozbahnění lesní cesty to nestačilo, zato vlahý vzduch nasycený mixem vůní časného rána je opojnější nežli první polibek náctiletých.
Jdeme a povídáme si. On, kluk, kladoucí mi záludné otázky, já starší bezmála o šedesát let, někdy těžko hledající vhodné odpovědi; pubescentní nápady však máme oba každou chvíli.

30. 05. 2015
10
18
659
Miniatury prozaické

Dilema

Všude je aut, jako psů,
nebo spíš psů, jako aut.

28. 05. 2015
5
19
616
Blbůstky

Doplň si sám

Lehávala se psi(y)
chytla od nich sepsi
Vylez‘ zmrzlý ztůně
teď si doma stůně

23. 05. 2015
6
12
731
Blbůstky

Letní úsměv

Potkával jsem jej pravidelně; pokaždé vtémže čase na stejných místech, muže neurčitého věku i povolání, v současné době zřejmě bez zaměstnání a řekl bych, že ktéto situaci lhostejného. Vždy kráčel středem chodníku, přímočaře, nevyhýbaje se protijdoucím, pobledlou zachmuřenou tvář pokrytu krátkým prošedivělým strništěm, občas přerostlým do poněkud delšího roští.
Až jednou…
Byl červencový den vysokého slunce, kdy se řídká oblakanejdříve popolední začínají stydlivě kupit kolem obzoru a ptáci na stromech zešílí ze vší té letní krásy. Cestou za jakousi povinností procházeje kolem nároží jedné zvýškových budov sídliště spatřím uprostřed chodníku stát onoho muže; hledí vzhůru, otáčeje hlavou ze strany na stranu.

22. 05. 2015
10
25
825
Miniatury prozaické

Komu hrana

Společně mlčíme slova hřejivá
když jenom za sebe kráčíme životem
zrazeni ptáčetem
které už nezpívá

19. 05. 2015
11
26
850
Vázané verše

Perpetuum mobile - III. Poslední útulek

Domnívám se, že mne probudil chlad. Tedy, probudil; nevím, zda to byl právě spánek, co předcházelo stavu, v němž se nyní nalézám. Vlastně si nejsem zcela jist ani současnými poměry svého vědomí. Docela dobře se mi vše může jen zdát, jak se často stává; třeba spím a zima, která mnou třese je součástí snu, ve kterém ležím na zádech vpotemnělém prostoru, před očima nízký strop.

14. 05. 2015
5
19
704
Povídky

Perpetuum mobile - II. Ostrov souznění

II. - Ostrov souznění
Ten den už při vstupu do městského parku smalým leknínovým jezírkem zmocnila se mě předtucha událostí, které měly poprvé od mého neslavného návratu zVsackého vyvolat změnu všedi plynutí posledních let mého žití-nežití.
Pokud vám není nic známo o cestě, kterou jsem podnikl bez vědomí nadřízených ještě včasech působení ve státní správě, doporučuji vám nahlédnout do spisu uloženého varchivu Ústavu pro dohled nad nechráněným územím pod heslem „Vsacký jalovec“. Vněm se kromě jiného dočtete, jak jsem byl více mrtvý nežli živý nalezen spolupracovníky vopuštěné kontrolní stanici, dopraven do města, a po hospitalizování vněkolika zdravotnických ústavech nakonec postaven před komisi dušezpytů, jež mě seznala neschopným kdalšímu vykonávání dosavadního zaměstnání zdůvodů dědičného zatížení, které se projevilo mým setkáním sjalovci.

13. 05. 2015
5
15
631
Povídky

Perpetuum mobile - I. Vsacký jalovec

P e r p e t u um m o b i l e
Prolog – Návštěva zminulosti
Kdyby paprsek slunečního svitu sotva před okamžikem narozený byl schopen vjemů, překvapením by jistě potemněl. Pádí si to volným prostorem, jak je jeho přirozeností, když v tom obdrží políček, který jej zastaví a vrátí zpět.
Ještě před chvílí tetelící se obavou o své bytí když jen o vous mine mrtvou planetu, kterou před stovkami let – tehdy ještě hýřící životem – rádi navštěvovali jeho dříve narození soukmenovci, přešťastný pak, že sotva počatou pouť vesmírem neukončil předčasně vpísku vyprahlé pouště povstalé zkdysi žírné země, jen několik okamžiků poté, odražen lesklým povrchem předmětu nepatřícího do těchto míst, vydává se proti své vůli na zpáteční cestu kté nevábnosti, roztrpčen, že nakonec přece jen zanikne někde vjejích útrobách.

10. 05. 2015
3
17
714
Povídky

Klekání

V kutlochu kpřespání
nejsou pod peřinou
tajemství ukrytá
Zvonilo klekání.

05. 05. 2015
4
11
949
Miniatury, hříčky

... a řekla mu

… a řekla mu
vždy zněj hudbou
stravující svůj nástroj
Pak nebudeš prost sama sebe

26. 03. 2015
7
10
820
Volné verše

Pár zelených ratolestí

Zapršelo
Kořeny starého pařezu
doposud živoucí
přijaly vláhu

13. 12. 2014
9
24
961
Volné verše

To je...

To je
když zapotřebí nic
nebolí víc
nežli prázdnota

12. 12. 2014
6
13
829
Volné verše

Mezi drakem a hadem

Noc starého muže
utahuje šrouby svítání
až na mízu
Boubelatá tma

11. 12. 2014
15
40
1350
Volné verše

Podzimní

Brouzdám peřinami
co prošlému létu
pod stromy podzim ustlal
Čas plískanic a meluzín

10. 12. 2014
10
15
846
Jen tak pro radost
Nahoru