Nickolasova vila - kapitola 5. - Večerní hrátky

Kapitola 5.
Večerní hrátky
Svůj náklad vyložil Nickolas v pokoji, který zamkl z venku a vrátil se dolů do kcuyhně, kde se posadil k jídlu. „Ty si nesedneš. “ Pobaveně se zadíval na Yasua.

30. 04. 2015
0
0
202
Próza na pokračování

Nickolasova vila - kapitola 4. - Litovat či nenávidět?

Kapitola 4.
Litovat či nenávidět.
Probudil se brzy ráno s blondýnem stále v náručí. Ještě spal.

22. 04. 2015
0
0
265
Próza na pokračování

Jarní chlad

Jaro. Příroda se probouzí a přesto, že roční období je mladé a v rozkvětu, něčí osud prožívá zimu.
Chlad. Pomalu a tiše se vkrádá do duše a možná, že je až příliš hlasitý.

17. 03. 2015
0
0
313
Miniatury prozaické

Nickolasova vila - kapitola 3. - Ty jsi kocourek a já lev

Kapitola 3.
Ty jsi kocourek a já lev
Rozhodl jsem se udělat rybu. Přesněji lososa. Kterého jsem objevil v mražáku.

16. 03. 2015
0
0
421
Próza na pokračování

Nickolasova vila - kapitola 2. - Lapený ptáček

Kapitola 2.
Lapený ptáček
„Takže se ti víc líbí ta druhá možnost. Alespoň na něčem jsme se shodli. Byla by škoda tě zabíjet.

05. 03. 2015
0
0
480
Próza na pokračování

Nickolasova vila - kapitola 1. - Spadla klec

kapitola 1.
Spadla klec
Dnes tady ve městě měla být taková slavnost. Nevěděl jsem přesně, o co vlastně má konkrétně jít, ale podél vytýčené trasy mělo být umístěno tisíce malých světýlek a lidé se pak po ní mohli procházet a vychutnávat si tu krásnou scenérii. Ta světýlka působila, jako rozkvetlý záhon aster ze zlatého světla.

04. 03. 2015
0
0
400
Próza na pokračování

Šedá břečka

Šedá břečka
Proč. Proč odcházíš mi můj příteli.
Proč. Proč nepočkáš na mé kroky,
které v temnotách nyní musejí jít.

03. 03. 2015
0
0
454
Volné verše

A on? On odešel. A já? Já plakal jsem

A on. On odešel. A já. Já plakal jsem
…on odešel…
Slzy mi zalily mé modré oči, které se rázem staly studnami žalu.

03. 03. 2015
0
0
416
Miniatury, hříčky

Volání rodiny

Osamělý vlk stojí na stráni,
k temnému nebi vysílá své volání.
Že vlci vyjí pouze při měsíci,
to je jen klam, to vám chci říci.

03. 03. 2015
1
0
300
Miniatury, hříčky

Unesený, zamilovaný

Unesený, zamilovaný
Řinčejí okovy,
co je na srdci mám,
řekl mi jednou anděl,

03. 03. 2015
0
0
453
Volné verše

Kairosovo apartmá 1

1.
Mizu se procházel po pokoji a přemáhal slzy. V tento okamžik se mu honily hlavou pouze vzpomínky z několika mála hodin nazpátek. Vzpomínky na to, jak jej unesli a on se pak dostal právě sem do tohohle domu, jenž se stal jeho vězením.

16. 01. 2015
0
0
504
Próza na pokračování
Nahoru