občas mi na hlavu mou skočí anděl
občas mi na hlavu mou skočí anděl
dívčích a malebných forem, se ví
a připomíná hladké včerejšky
v jeskyni plodné na touhu a cit
sonet
ten věčný svět, co před očima září
a napájí nás duší laskavých pravd
vykládá Čas jak kněží mnoha tváří
jaro se skví jak nutný pytel výprav
stará dáma
nad městem rozprostřel se stín
s pláštěm ke hlavám věží se pak váže
v komůrkách odkryl noční otčenáše
kde dítka prosí srdcem svým
S věrností tvá
(7539 slov)
K moderní vile na kraji hlavního města vedla pouze jediná silnice. Během slunečných dnů se od ní prášilo, ale dnes byl prach zkrocen letním odpoledním deštěm a poslušně ležel a vyčkával. Stejně jako mohutný řidič v taxíku, který už před deseti minutami vypnul motor automobilu. Přivezl ženu.
svoboda
tisíce nápadů
žádná přímá cesta
bloudění ulicí
v neonu měst
nedělňátka
šumí listí nedělních obědů
po levici zobákem tam
klove dole na zahradě sám
holub
noční ptáci
lidé jak noční ptáci se ženou
za světly vzdálené záře tabulí
oken chrámů bohatých na pravdu
a rudých tahů svátečních štětců
Letní kemp
Ach, je tu léto. Léto, na které jsem z dáli vyčkával celou oktávu. Skeptik by řekl, že je pošetilé přemýšlet o tom, že by štěstí na mě mohlo otevřít svou velkou pusu a usmát se svými bílými zuby, ale přesto jsem nevzdal oblaka svých tajných přání a celou tu dobu pevně doufal, že nakonec spatřím svůj sen. Jako náš soused Isaac, jenž je ortodoxní věřící.
čekání na čekající
a: co je to.
b: nevím
a: vždyť se na to koukáš již dobrou půlhodinu
b: nedokážu to popsat
Morous
Zdálo se, že život ze mě vyprchal jako kolínská, která opuštěná a pootevřená stojí na poličce u postele pro jednoho. Blahodárné štávy se rychle vypaří. Skořice a vzácné vůně naplní prostor pokoje. Pak v tichosti a samotě denního světla stoupá závan směrem k nebi.
jeden surrealistický sen
(1)
viděl jsem jednou napříč stádem pohádek
poletovat s aparátem se prudce
nezvaným turistou jsa
camera lucida
stojím před sebou, jak otrhaný světec
límec taláru mi na hrdle břitce posedává
odkud jsem tehdy vzal odvahu
sestoupit z výšek hor.
Harvy Fischer
Harvy Fischer byl jedním z největších filosofických spisovatelů jakého Praha zrodila. Harvy se narodil v druhé polovině dvacátého století, ale přesné datum není známo. Veškeré informace o jeho životě se nám dochovaly z jeho zachráněných deníků a tří románů. Ostatní dílo bylo buď zničeno, nebo ztraceno v zaprášených krabicích na neznámých půdách.
Jen jeden akt
MUŽ S DÝMKOU:
Dost. (kráčí doprostřed jeviště) Co tam děláš.
ZOUFALEC:
(lekne se, málem spadne) Kdo, já.
O uprchlících
Málokdo ze čtenářů těchto řádků si dokáže představit své pocity, které by cítil, kdyby jej nevlídná situace násilně, přes jeho vůli, zanesla tisíce kilometrů mimo jeho domov, nejspíše s domněním, že pokud se někdy náhodou vrátí, nezůstane z jeho domova kámen na kameni. Málokdo ze čtenářů dokáže pochopit lidské trápení, které přesně takto žene tisíce uprchlíků do neznámých končin onoho zaslíbeného kontinentu; s vidinou, že v Evropě začnou nikoli lepší život ve smyslu univerzitního vzdělání, pracovního a finančního úspěchu — stereotypické vidiny “lepšího” života v naší západní společnosti — ale s vidinou elementárních životních jistot jako méně bomb lítajících nad hlavou, méně rebelů s granátomety a kalašnikovy, kteří požadují jako výpalné vaši ženu, dceru, rodinu; v neposlední řadě s vidinou na důstojné dožití posledních svých dnů. Přiznám se, já toho nejsem schopen.
Situaci, ve které se nacházejí lidé prchající v těchto dnech z afrického kontinentu a oblasti Blízkého východu přes hranice některého evropského státu, je třeba aktivně řešit; nemůžeme pouze přihlížet a vyčkávat na to, jak se taková situace vyvine.
jsou to noci
jsou to noci, kdy ty chtivé
žábry naše poleví a dají
průchod lidskosti
jež je přes mělký
účtování
nastává čas kdy básník hodnotí své žně
své děti zplozené jak Kristus z lidské mysli
čisťounké noty jejichž hlad by nezazněl
bez kovů na srdci jež světec nedomyslí