Úvaha o životě (báseň)

Živ byl jsem delší dobu a po boku mé ženy zdráv, neustále v chodu práce, znal jsem spoustu lidských krás, bych byl živ delší dobu nepoznal bych krásu vzniku, dech můj už skomíral a něco přícházelo skze práh.
„Co pohledáváš zde. “ Otázal jsem se té osoby jež přišla skrze dveře, pot polil čelo mé a zachvátil mne strach,
však hlas té ženy v bílém rouchu uklidnil mne aspoň trochu.
A dotek její ruky, tak teplý připomínajíc mi krásu nebe, a hlas jenž přicházel z jejich úst se linul k mému uchu.