Masky

Vmístnosti panovalo až přílišné teplo. Cítil, jak se mu pod maskou sráží pot a vnepříjemně svědících kapkách stéká po tváři. Musel však vydržet. Když se ohlédl kolem sebe vytušil, že ostatní na tom budou podobně.

Odraz

Odraz
Londýn jim už dávno zmizel zočí. I ona přízračná, děsivá rudá záře nad místy, kde hořelo. Včera je zase bombardovali. A ona odjíždí pryč, aby byla vbezpečí.

Pohádka o Šípkové Růžence, proradném kouči, zlém démonovi, ztemnělých duších a rozrušeném království

Všechny pohádky končí zhruba stejně. Princ osvobodí princeznu, v moderních princezna prince a v progresivistických už ani nepoznáme, kdo je kdy princ a princezna, nebo zda budou zpohádkového světa vyobcování úplně. Každopádně závěrečný slogan sběratelů příběhů zní „zazněl zvonec a pohádky je konec“. Málokoho napadá, proč by měl být konec a proč poté všichni žili šťastně až do smrti.

Kompatibilita

Ťukání na dveře vyrušilo Štěpána ze zamyšlení. „Dále,“ pronesl polohlasem.
Byla to máma, kdo taky jiný. Cizí tvář nespatřil už dobré čtyři měsíce, pokud nepočítá monitor počítače.

Park za duhou

Patrik kráčel ulicí a bylo mu smutno. Šedivé, podmračné nebe hrozilo každou chvíli deštěm. Jeho život se poslední dobou nepříjemně zkomplikoval a dneškem to vyvrcholilo. V hlavě si promítal svůj poslední neúspěch a styděl se za něj.

Pohádka o princezně, drakovi, vdavkách a zbabělých hrdinech

Bylo jedno hezké království v lůně panenské přírody. Vládli v něm moudře král s královnou, kteří měli čtyři dcery. Tři z nich už byly dávno vdané a sídlili se svými princi v jiných královstvích. Ta poslední zatím žila doma.

POTÉ - kapitola 2: Kurz (3.)

Martin seděl u potůčku a netečně sledoval vodu prýštící mezi kameny. Už mají za sebou více než týden vojenského drilu. Jinak se to ani nazvat nedá. Ranní rozcvičky, odpolední běhy lesem nebo několikahodinové výšlapy neschůdným, kopcovitým terénem, přes křoviny bodající je ostny do kůže, nekonečné terénní běhy a ručkování po provaze nad zurčící horskou říčkou.

Pohádka o Sněhurce, pohádkových bytostech a deseti auditorech

Bylo jedno malé, zastrčené království. Nacházelo se kdesi za horami a řekami, nikoliv za devatero, to je jen takové pohádkové klišé. Hor bylo mnohem více a řek méně, vlastně tam měli jen potoky a vodopády. Na nejvyšší hoře se nacházel architektonicky vytříbený, rozlehlý hrad.

POTÉ - kapitola 2: Kurz (2.)

„Vítám vás všechny na letním výcvikovém kurzu,“ pronesl Tomáš Hendrych. Hlas měl přes svůj věk zvučný. Jeho šlachová, vychrtlá postava budila respekt. Nakrátko ostříhané vlasy prokvétaly šedinami.

POTÉ - kapitola 2: Kurz (1.)

Martin otevřel oči a ještě v polospánku pohlédl na displej mobilu. Bylo 6:12. Ještě zbývá deset minut, příliš málo na to, aby se mohl pohroužit do milosrdného spánku. Vlastně si ho moc neužil ani v noci.

POTÉ - kapitola 1: Bod zvratu (4)

Právě svítalo. Ještě hodinu a půl a má padla. Vrátí se k rodičům a dodrží svůj slib, že u nich zůstane přes celý víkend. Vypila s Radkou dva hrnky kávy.

POTÉ - kapitola 1: Bod zvratu (3)

„Jdeme na to,“ poznamenala Radka. Zkontrolovala na obrazovce příslušné formuláře a vytiskla je. Auto mezitím zastavilo kousek za bránou. Ochranka je zkontrolovala a propustila dál.

POTÉ - kapitola 1: Bod zvratu (2)

V rychlosti se převlékla do nemocničního stejnokroje, přesně podle zdejších přísných předpisů. Ještě jednou si pro jistotu zkontrolovala, že má zapnuté opravdu všechny knoflíčky. Služby tu bývaly klidné… jako ostatně vždycky na tomhle specifickém oddělení. Někdejší LDN… tehdy bývalo všechno mnohem těžší.

POTÉ - kapitola 1: Bod zvratu (1)

Držela se madla tramvaje a rozespalýma očima mžourala kolem sebe. Tuhle noc strávila u rodičů, po tak dlouhé době. Sice se na návrat domů těšila, ale uklidnění jí nepřinášel. Padaly tam na ni všechny vzpomínky z minulosti jako těžká deka.

Pohádka o planetce, česneku a cibuli

Pohádka o planetce, česneku a cibuli
Kdesi daleko, v hlubinách nekonečného vesmíru, se nachází jedna z miliard slunečních soustav. A uprostřed jedné z nich obíhá kolem slunce malá planetka. Mocný Vesmír k ní byl nebývale milosrdný – nejsou tu žádné uragány, žádná zemětřesení ani jiné živelné pohromy. Celá je porostlá lesy, loukami a uprostřed ji dělí na dvě poloviny takové malé, úzké moře.

POTÉ

PROLOG
Odhodlaně třímal v rukou krumpáč, jedinou zbraň, kterou měl k dispozici. Myšlenky se mu neustále vracely zpět, do událostí, které právě prožili. Zdály se jako sen, zlá noční můra, ze které se každou chvíli probudí. Jenže to sen nebyl.

POTÉ

Sebastián byl už dole. Zásadně nenavštěvoval rodiče v noci v ložnici, a to od chvíle, kdy pobral rozum. Jenže teď, teď byla úplně jiná situace. A on potřeboval jistotu.

Dům soumraku II - ukázka

Dům soumraku II (ukázka kapitola 5)

Dům soumraku II (ukázka)

„Líbilo. “ vydechla a ruce se jí ještě chvěly.
Vstřebával doznívající rozkoš. Bylo to tak odvážné… zrovna tady…
„Hele, máš…“ naznačil gestem.

Dům soumraku II (ukázka)

Zkouška sirén