Stařec a hoře...

KAPITOLA PRVNÍ.
„Jak náš fotr…“, zatřáslo mi uchem vpřítmí tiché kavárny, když jsem zamyšleně prošel kolem překrásné, sedmnáctileté slečny kprázdnému stolku a nešetrně zavadíl o její židli. Zašeptala tu nechutnou větičku kamarádce sedící naproti, předpokládajíc zřejmě, že jsem ve svých čtyřiceti letech již téměř hluchý…
Obě si mě změřili zdrcujícím pohledem a já hluboce zalitoval, že jsem vůbec vešel…
To pohrdání vjejich očích svědčilo o naprostém přesvědčení, že jim bude sedmnáct věčně a dědek jako já, je už vpodstatě mrtev. Připouštím, že mě to lehce znervóznilo, ale přesto jsem se nějak usadil a nezúčastněně se rozhlédl vprostoru.