Jakoby

\"Dobrou noc. \"
Světlo zhaslo a všechno se naráz propadlo do tmy, ze které až po chvíli začaly pozvolna vykukovat jednotlivé obrysy. Ale jen opatrně, zvětší části schované, zahalené do černého závoje tmy. Zachumlal se do peřiny, aby se chránil před stínovými přízraky, které se rozeběhly po zdech.

08. 05. 2002
0
0
663
Povídky

Volná asociace na větu: Zazvonil zvonec a pohádky je konec

Volná asociace na větu: Zazvonil zvonec a pohádky je konec
\"Pane bože, dnes jsem se pomodlil pět otčenášů, to je o dva víc než včera, tak prosím, dej ať se mi to dnes konečně podaří. \"Odcupitá do rohu, pokřižuje se, vykasá si tuniku, rozběhne se, ze všech sil se odrazí a . konečky prstů se jen otřou o konec provazu.
\"Sakra, sakra a ještě jednou sakra.

21. 04. 2002
2
0
663
Povídky

"Néééééééé!"

\"Néééééééé. \"
\"Tvůj život bude samé trápení. Nikde nenalezneš pokoje. Kamkoli příjdeš potkáš jen bahno a špínu, smrt a nemoci, chudobu, zradu a ubohost.

20. 04. 2002
0
0
595
Povídky

Kdepak tě naleznu?

\"Kdepak tě naleznu. \"
Byla to nehostiná země, kde úsměv na tváři byste nenašli. V očích lidí tam chyběl plamínek očekávání a nebylo také proč jej mít, protože by neměl co zažehnout. Veškeré očekávání se změnilo na odmítaní všeho, co mělo přít protože jediné, co bylo jisté, bylo to, že to nebude nic dobrého.

19. 04. 2002
0
0
596
Povídky

Žebrák

Žebrák
Dnes je tady opravdu nacpáno. Davy lidí netrpělivě postávají před branou. Oblaka prachu se divoce točí ve vzduchu a jak je prosvicuje slunce, tvoří kolem zástupu zlatavou mlhu. Stráž u pravé brány nestačí nápor zvládat a lidem čekajícím na vstup začíná docházet trpělivost.

18. 04. 2002
0
0
685
Povídky

Už to mám na jazyku

Už to mám na jazyku
Srdce bije závratnou rychlostí, jak se snaží zvládnout to obrovské množství krve. Plíce jsou v jednom ohni a do nohou se pomalu dostávákřeč. Okolní stromy splývají do jednoho rozmazaného obrazu. Nohy se zachytávají za kořeny a tvář, podobně jako ostatní nechráněné části těla je rozdírána větvemi.

27. 02. 2002
1
0
729
Povídky

Víla

Víla
Vojta Buchta
Tančila mezi třepetajícími se křídly, jen zlehka se dotýkala hladiny, aby nepřevrhla některou ze zlatých loděk, které mezi vlnky pouštělo slunce. Ukazovala ptákům, kde pít, odháněla je z nebezpečných míst a chránila je proti nástrahám lovců. Byla krásná. Měsíc si schovával do jejích tmavých vlasů své drahokamy, když svítil na zem.

26. 02. 2002
2
0
671
Pohádky

V tomhle světě děti stárnou

Vojta Buchta
V tomhle světě děti stárnou
\"Mami, co se stalo. \"
\"Nech mě být

25. 02. 2002
3
0
758
Povídky
Nahoru