Pusté pláně

Sdlouhým zívnutím se zadívala na pustý les ozářený měsíčním svitem, zatímco jí slabý vánek čechral vlasy až jí uvolněné prameny zledabyle staženého ohonu spadly do očí. Stála opřená o opěrnou tyč nejhonosnějšího stanu vjejich prostém táboře. Šelest stromů vnaprostém tichu zněla zlověstněji než kdy jindy, obdobně zlověstně působily honící se stíny na pomezí mýtiny a tmavého smíšeného lesa. Unaveně přejela pohledem po malém tábořišti sdvěma úspornými stany.