Písmák Srážka s blbcem
Kdyby mi tenhle zážitek vyprávěl někdo jako úsměvný vtip zrovna dnes, na 1. dubna, schutí bych se tomu nejspíš zasmála. Ne nadarmo se říká, že nejhorší je srážka sblbcem.
Už pár týdnů u nás máme zedníky, kteří nám renovují část domu.
Ráj života
Jak milosrdně přežít
včerejší stesk,
dnešní den
a zítřejší pochyby.
Zákoutí zeměkoule
Stále objevuji
nová a nová zákoutí
nekonvenčních vztahů,
pestrého světa a
Bludiště
Točí se mi hlava
a myšlenky se ztrácí vbludišti
pomatených dějin.
Tep se mi zrychluje,
Začátky návratů
Jak zvláštní je vrátit se
na začátek všeho,
na konec začátků,
na začátek konců,
Rozpolcená duše
„Proč je život tak nespravedlivý. “
„A jaký by měl být. Spravedlnost vlidských vztazích je moc složitá a zamotaná… Člověk vnich těžko určí, co je a není spravedlivé. “
„Ale proč mám trpět, když mi nedokáže říct, co ke mně cítí.
Nebe, peklo, ráj IX. (29. 4. 2004 – 27. 5. 2004)
* Poslední dny ve švédském Kristianstadu jsou ve znamení velkého loučení a nekončících pitek. Druhý týden vkvětnu dorazí na týden stařičká Karosa ze Žiliny plná kolegů ze Slovenska, snimiž odjede Tono a Jano, kteří tu snámi strávili 4 měsíce. Ujistíme se, že vněkterých případech padají hranice a bariéry, zejména pak ty se Slovenskem… Při loučení schlapci všichni zamáčknou slzičky dojetí.
* Na třetí květnový týden přijedou kolegové od nás zústavu a mejdan může pokračovat bez přestání směle dál i vtom dalším týdnu.
Stavby života
Hrad zpísku se zhroutí
po procitnutí zpár studených slov.
Domeček zkaret stavím si
na stůl zlistů popsaných dní.
850. slavnostní zahájení lázeňské sezóny v Teplicích
Rok se sešel srokem a je tu jubilejní – již 850. – zahájení lázeňské sezóny vTeplicích, které se koná o víkendu 29. – 30. května.
Nebe, peklo, ráj VIII (19. 4. 2004 – 28. 4. 2004)
* Poslední dubnovou neděli vyrážíme na čtyřdenní výlet do Stockholmu a Helsinek. Po osmihodinové cestě autobusem zKristianstadu dorazíme do Stockholmu, kde se kolem třetí hodiny odpoledne ubytujeme na ostrově Skeppsholmen údajně vjednom znejoriginálnějších hostelů na světě. Ten je umístěn vanglické nákladní lodi af Chapman, která sloužila nejdříve švédskému námořnictvu jako školní loď, aby se pak vroce 1949 změnila na první stockholmskou mládežnickou ubytovnu.
* Po krátkém oddychu se naše česká desetičlenná skupinka vydává na odpolední procházku švédským hlavním městem.
Nebe, peklo, ráj VII (1. 4. 2004 - 18. 4. 2004)
* O velikonoční neděli se vydáváme na cyklistický výlet do přímořského města Åhus vzdáleného asi 18 km, kde se vyrábí Absolut vodka (ročně na 80 mil. láhví). Na cestu se vydává mezinárodní peloton o deseti Češích spolu sjedním Slovákem, Američankou a Němkou. Na cestě se zastavíme ve vojenském území, kde oblezeme model letadla vživotní velikosti, shlédneme bunkry a najdeme i vystřílené patroly.
Nebe, peklo, ráj VI (15. 3. 2004 - 31. 3. 2004)
* Ve středu jsme úspěšně představili sTomem a Katkou svou první prezentaci vangličtině. Podařil se mi takový drobný přeřek, kdy jsem na Katčinu otázku, co vše říct a neříct o Teplicích, prohlásila, ať řekne jen, kde „Ležice teplej“ (pozn. mělo to být „Teplice ležej“ hov. ).
Nebe, peklo, ráj V (23. 2. 2004 – 14. 3. 2004)
* Poslední únorovýpátek vyrážíme na exkurzi do města Lund, kde strávíme celý den na místní univerzitě. Před týdnem jsme se zaobírali celé dopoledne tím, že jsme si vprogramu ProEngineer nachystali výrobek, co nahrajeme vLundu do programovacího stroje, který nám ho vyrobí. Dopoledne jsme si vyslechli tříhodinovou přednášku o robotice, odpoledne nás zavedli do místních laboratoří. Nejdříve jsme se byli podívat na stroj ABB.
Nevyžádaná reklama?
Už párkrát se mi stalo, že mi ve zprávách uvízl vzkaz typu: "Co si myslíš o mojí tvorbě. ".
Co vy na to. Vadí vám to.
SOS
Srdce velísem scity,
rozum volá: Jsem bitý.
Promiň, že tě trápím,
slzami polštář skrápím.
Hradba mezi námi
Mluvím do zdi
nerozhodnosti,
lásky a nelásky,
přátelství,
Nebe, peklo, ráj IV (16. 2. 2004 – 20. 2. 2004)
* Další týden začínám úsměvnou příhodou. O víkendu jsem využila poměrně dobrého nápadu a po vzoru svých kamarádů jsem si nalepila na dveře proužek papíru, kde mi mohou psát urgentní vzkazy ti, co mě nezastihnou na pokoji. Vzáhlaví mám uvedeno „Short Messages“. Ráno, když jsem si byla vkuchyni udělat snídani, se se mnou dal do hovoru student-zubař, který pochází zÍránu (nebo Iráku.
Kopretina
Málo tě znám a přec chci víc,
jak těžké je však nahlas říct,
co srdce cítí.
Tvá přítomnost brání mi
Nebe, peklo, ráj III (9. 2. 2004 – 14. 2. 2004)
* Je pondělí a tím pádem nový týden na krku… Vpůl osmé vyjekne telefon pod náporem přijaté zprávy a já si nadávám, že jsem si nevypnula zvonění. Banka mi odečetla peníze, a tak je má hořkost nad vzbuzením o to větší. Samozřejmě už neusnu, a tak se válím vposteli a po chvíli usoudím, že bych mohla vstát. Vyrážím do školy, kde se přesvědčím o své schopnosti vyjádřit svou neskonalou potřebu po kartě na kopírování.
Nebe, peklo, ráj II (3. 2. 2004 – 6. 2. 2004)
* Je úterý a dnes si konečně vyzkouším v CADu ono pověstné „škatulata, batolata, hejbejte se“. Nejdřív však absolvuji přednášku zDSP, což je programování výrobních strojů. Nutno podotknout, že přednášející mluví plynně anglicky jako kdyby pocházel anglicky mluvících zemí, i když je to Švéd spoměrně českým jménem Jan a německým příjmením Wahlberg.
* Od jedné odpoledne mám první cvičení zCADu, na které se tolik těším.
Quo vadis?
Osm písmen, která jsou krutá a zdrcující. Osm písmen, která nám změní pohled na svět, když se nás to přímo netýká, a která nám změní život, pokud se nás to týká.
RAKOVINA
Zákeřná nemoc, která přijde po krůčkách a udeří. Nejhorší je, když si jí vědomě nezaviníme, ale najednou je prostě tady ve vší „kráse“… Je jedno, jestli se týkánašeho známého, manžela, tatínka, zetě – stačí, že je točlověk, kterého máme rádi a který pro vásněco znamená.
Nebe, peklo, ráj I (28. 1. 2004 - 2. 2. 2004)
*Cesta docela fajn, i když jsme měli pocit - když nám řidiči ve středu krátce po deváté večer otevřeli zavazadlový prostor na autobusovém nádraží v Teplicích - že se tam našich 8 kufrů sotva nacpe (volné místo se jevilo asi tak na dva), ale povedlo se.
*Daleko jsme nedojeli, jen na benzínku ÖMW před Dubím, na kratičkou přestávku, aby se ti, co jedou z Brna a Prahy, mohli protáhnout.
*Na Cínovci jsme strávili více než hodinu, a to tam ještě jeden anglicky mluvící spolucestující zůstal, protože nebyl v systému či co. Zajímavé je, že chvíli před tím, než si ho zavolali, žertovalo tom, že si ho tam nechají.
Kouzlo noci
Vnímám tikot hodin, hru stínů na stěně a ticho, které narušuje tvoje oddechování. Na stolech dohořívají modré svíčky. Opět nemůžu usnout. Pokolikáté už.
DNO
Sáhnout si na dno svých možností,
vědět, kdo jsem a co tu dělám.
Já, Ty a někdo jiný
věčný trojúhelník lidských vztahů.
Obrat
Tmavý pokoj, hrající rádio, rozestlaná postel - tři indicie dnešního večera. Nevím, jestli slzy na mé tváři jsou pozůstatkem dojemného filmu anebo vyjadřují mou prázdnotu a samotu.
Zklamání je asi to nejhorší, co nás může potkat - zklamání včlověka, kterému jsme věřili a mysleli si, že jsme ho znali. Jak dokáží být někdy slova prázdná, studená a necitelná.
Stanice hlavní nádraží
Stojím a nevnímám nikoho kolem. Snad jen Tebe, když mě tu a tam obejmeš a políbíš. Vživotě jsem nebyla takhle zoufale bezmocná. Shrůzou vočích sleduji ručičky hodinek, co odkrajují vteřiny a minuty do odjezdu vlaku ve 20:23.
Lázeňská sezona v Teplicích 2003
Ve dnech
24. a 25. května 2003
se v Teplicích uskutečníjiž
849. zahájení lázeňské sezony v Teplicích.
Ta naše čeština
Čeština je hrozně moc krásný jazyk, který - když si s ním člověk trošiku pohraje - dokáže zahřát na srdíčku.
Líbí se vám čeština.
Máte ji rádi.
Co vám na ní naopak vadí.
Mozaika
Snažím se vybavit si ty příjemné chvíle a složit si z nich pestrou mozaiku svého života. Čím víc se vzdaluji chvílím minulým, tím marněji si dávám dohromady ty povznášející chvilky naprosté blaženosti, které se ztratily tak rychle jako pára nad hrncem.
Jak těžké je zbavit se pošetilé myšlenky, že jsem byla ta jediná, která ti šla vstříc… V těch chvílích vzájemné, láskyplné oddanosti jsem věděla, že bych se mohla takhle vysoko v oblacích vznášet pořád. Proč mi osud tohle štěstí nedopřál.
Kořeny
Své kořeny mám sice v Teplicích, ale obdivuji krajinu na Českomoravské vrchovině. Vzduch tu voní hlubokými, smíšenými lesy, rozkvetlými květinami a poli, na kterých dozrává zlaté obilí, připravené ke sklizni. V deštivém počasí je vzduch provoněn hlínou z tmavých lesů. Deštivé dny jsou zamračené, z lesů stoupá pára.
Plamen
Nechávám se unášet davem cizích lidí, kteří mají nasazenou pokryteckou masku nezúčastněnosti. Jejich obličeje vyjadřují smířenost s dnešním dnem, který zapadá do typicky aprílového počasí. Jen pestrobarevné deštníky chránící své nositele před nepřízní sněhové přeháňky vyjadřují předzvěst něčeho vesele nového - zrození letošního jara.
Nevím, jestli mi na brýlích ulpěly sněhové vločky, co se snáší k zemi anebo to jsou mé slzy.
Šťastný ostrov
Ráj na zemi, stále se zelenající zahrada nabízející dvakrát do roka svoji bohatou sklizeň, nekonečné pláže s překrásnými, romantickými zákoutími, které lemují palmy tyčící se k azurově modrému nebi…
Tak v pár slovech o ostrově menšího území než naše republika, avšak s dvojnásobným počtem obyvatel. Po příletu na letiště v Colombu vás zaskočí vysoká vlhkost vzduchu a na první pohled kus nádherné země.
Zdejší obyvatelé vám popřejí dlouhý život svým „Ayubowan“. Jsou vstřícní a milí, rádi vám pomohou a nenechají nikoho na pochybách, že jste přijeli tam, kde každého turistu uvítají doslova s otevřenou náručí.
Cesta aneb náboženstvím k osvícení
Celá přednáška byla vcelku zajímavá, kdyby nedošlo na dotazy, které tam někteří pokládali. "Jsou v buddhismu stejně jako v křesťanství andělé. " "Jezdí buddhisté načerno a neplatí daně. " "Jak poznám, že jsem došla k osvícení.
Otázky bez odpovědí
Zarudlé oči mě pálí a já se ptám sama sebe proč. Proč ti odpouštím, když mě stejně zase odstrčíš. Proč jsem tak nepoučitelná a znovu a znovu se vracím do té tmy, do toho bahna ztracení a zapomnění.
Kde se ve mně bere ta neutuchající síla stále sbírat své síly pro další boj, který stejně nemůžu vyhrát.
Přesvědč(ení)
Znovu jsem ztratila tvou lásku, do propadliště
dějin zmizelo to chvilkové štěstí,
křehké a slabé pouto se přetrhlo.
Princ, co probudil princeznu zvěčného spánku,
Hrdost
Zarudlé oči mě pálí a slzy se mi derou do očí. Sedím v potemnělém kupé a ptám se sama sebe, kde je má hrdost… Kde, kde jen je.
Znovu si přehrávám tvoje přemlouvání, ten tvůj rádoby monolog, když jsi mi volal, abych přijela na ples, co jsem dávno hodila za hlavu. Ublížil´s mi a já na to zapomněla, jen co jsem uslyšela tvůj hlas.
Z
Zradil´s mě, spálil´s mě svým
chladem a odmítavým postojem.
Zanechal jsi stopu hlubokou,
co zeje prázdnotou.
Propast
Křičím a nikdo mě neslyší,
topím se a jsem na pokraji
svých sil.
Prosím tě o pár vlídných
Pravda
Chybíš mi a já se ztrácím
v šedi běžných dní.
Proč neodhodit tu pokryteckou
masku a přestat klamat.
Prosby a pláč
Neslyším prosby, nevidím pláč,
řekni mi, prosím, co jsem to zač.
Svázané ruce a v srdci strach,
snad jednou obrátím se v prach.
Slzící déšť
Slzy omývají mou tvář,
déšť skrápí vlasy, co
jak hedvábí prý jsou.
Bloumám ulicemi, sotva
Oheň
Jedna výčitka za druhou
dopadá na mou hlavu,
máš vztek a já se (ne)můžu
bránit.
Pokušení
Koukám do sobotní tmy a
poslouchám to odpudivé,
pusté ticho.
Bojím se samoty, co na
Prohra
Prohrála jsem lásku a štěstí,
to tam je to křehké pouto souznění.
Šíleně smutná princezna ztratila (svého) prince,
co chce být jen kamarád.
Vlnky
Za oknem bubnují dešťové kapky. Vítr se honí mezi stromy a zvedá ze země spadané listí, které tu a tam zavadí o sklo v okně. Zamračené počasí vzbouzí pesimistickou náladu. Zahledím se do vybíleného stropu, po kterém přeběhne drobný pavouček pro štěstí.
Zneužitá
Připadám si jak kus hadru
na podlahu.
Využil jsi situace a mých citů,
zlomil´s mi srdce.
Přístav všedních dnů
Připadám si jako největší necita pod sluncem, které je schováno pod zamračenou oblohou. Uplakané počasí ve mně vzbouzí touhu se rozjet do míst, kde jsme se od sebe odtrhli.
Ani jeden z nás nejsme schopni se pro druhého vzdát své jistoty, toho klidného přístavu všedních dnů. Zraňujeme se navzájem, ač nás to bolí.
Zmatení
Láska bolí, sžírá Tě uvnitř,
cožpak to nevidíš.
Děláš to, co nechceš a
přec to chápu.
Bouřka
Osamělou čekárnu skromně osvětlují zářivky, za oknem poblikávají barevná světélka vzdálených lamp a do taktu hraje hlučný větrák. Usrkávám z plastikového kelímku capuccino, které mělo být původně čokoládou. Občas vejde do čekárny zbloudilý cestující nebo podivné individuum ptající se na dnešní datum.
Na kolejích drncají v pravidelných intervalech vlaky jedoucí od někud někam, cíl cesty neznámý.
Ponížení
Je nevlídný podvečer a linkový autobus polyká kilometr za kilometrem. Po všech nepříjemnostech, co zvířily klidný běh našich dnů, čekám na to, až budu ve tvé blízkosti. Vím, že pak mi bude dobře.
Stala jsem se terčem vybité zlosti a žárlivosti, která nemá opodstatněný důvod.
Zmije
Hlava mi hoří, ač
klepu se zimnicí,
vím, jak chutná zlost a
zloba vybitá neprávem.
Hra
Baví mě zkoumat, co všechno mi projde,
baví mě hádat, o co ti jde.
Vadí mi, že ovládá tě nerozhodnost,
vadí mi, že nedokážu říct "Dost. ".
...
eLi,
marně přemýšlím, kde se stala chyba. Nevím, proč mé SMSky nenašly odezvu, proč můj e-mail zůstal bez odpovědi a proč se na Tvůj mobil nemohu dovolat a když už se mi to podaří, nezvedáš mi to .
Vlastně ani netuším, proč se tak usilovně snažím tomu všemu porozumět. Asi proto, že se mě to týká, zraňuje mě to Tvé mlčení a také mě to v tom konečném důsledku BOLÍ.
Ať žije tzv. organizace práce
Občas si na téhle škole připadám jako v Kocourkově. Nejenom, že nám nutí předměty, které mají do technického zaměření hodně daleko, ale zaráží mě i fakt, jakým způsobem si jeden nejmenovaný skoro doktorand organizuje své konzultační hodiny.
Už od prvního cvičení mi připadal jako "pan někdo", namyšlený a kapánek s nosem nahoru, že by ho anislunečníknezachránil od pořádného deště do nosu. A navíc ten jeho přezíravý a nafoukaný výraz mě pokaždé dokáže pořádně naštvat.
848. zahájení lázeňské sezony v Teplicích
O víkendu ve dnech 25. - 26. května 2002 se v Teplicích uskutečnilo
848. slavnostní zahájení lázeňské sezony v Teplicích
Program byl letos velmi bohatý.
Šroubek + matice = závit
"Prostě jim tam popíšeš, jak matice souložila se šroubkem a byl z toho závit. "
Opora
Noční ticho narušuje moje vzlykání,
po zlém snu, co vypadal jak živý,
jeho obsah však nebyl lživý.
Dávám dohromady slova pokání,
Běh
Běh našich dnů je pevně dán
a nikdo netuší, jak půjde dál.
14. 5. 2002
Nikdo nikde
Nikdenic nedávaj,
nálada k ničemu
nenajde se nikdo,
kdo by mi pomohl.
Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích
Milí písmáci, písmačky a písmáčata,
ráda bych Vás pozvala na
"Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích",
které se koná ve dnech
Víno
Zraješ jak víno, řekl´s mi,
když jsme se znovu potkali.
Co osud s námi v plánu měl,
dnes již nikdo nezmění.
Bezmocnost
Bláznovství, které nikdy neskončí
Emoce, které zvítězí
Zloba, kterou cítím
Moc lidí, co mě ničí
Dopis Janě
Milá Jano,
vím, že tenhle dopis asi nikdy číst nebudeš. Ale stejně Ti ho napíšu.
Poznali jsme se ve druhé třídě, kdy jsi k nám začala chodit do školy. Trávili jsme spolu hodně času a bylo nám fajn.
Proč
Proč jsi na mně zanevřel, proč jsi najednou oněměl. Proč mám pocit, že přede mnou něco tajíš, proč se cítím divně pokaždé, když mě spatříš. Proč očima vždy uhýbáš, proč se mi pořád vyhýbáš.
asi 1997
Strach
Strach, nejistota a obava mě svírá, svírá mě z toho, co mě čeká, co bude, co se stane. Slzami smáčím plyšáka, co´s mi dal, jsem sama, Ty jsi se mnou - však dál, dál než bych stokrát chtěla. Vím, rád bys byl teď vedle mně, však musím čekat, co se stane, však to přejde, já vím .
10.
Zírám, zíráš, zíráte
Jednu podzimní středu jsme čekaly s kamarádkou Káťou na jejího tatínka, který nás měl vyzvednout z autoškoly. Byl hezký, sluncem prosvícený den a obloha bez mráčků. Ve vzduchu byla cítit předzvěst něčeho vyjímečného.
Po krátké chvíli čekání přijela starší fialová škodovka s naším řidičem.
Dál a dál
Jsem o kus dál než tenkrát, už nemusím se o nikoho prát. Konečně také vím, co je štěstí, ani mi nevadí, že venku prší. Už nekoukám tak smutně kolem, klidně bych šla s Tebou na pouť světem. Mám rada, jsem šťastná, láska.
Noční
Jak ráda bych Ti chtěla říct, "Miluju Tě čím dál víc. ", nemůžu si pomoci, marně koukám do noci. Usnout se mi nedaří, najednou mě touha zaplaví, chci Tě líbat, s Tebou se smát, zůstat s Tebou napořád.
11.
Splín
Nálada pod psa, plný oči slz, padá na mne splín a co má být. Tak to chodí, život jde dál, snad jednou, snad bude líp. Na polštář padá jedna slza za druhou, noční ticho ve mně vzbuzuje strach. Nevím, co mě čeká a vědět to nechci, nač to vědět, je to na nic.
Tik tak
Budík tiká do noci, tik tak tik tak tik, už mi není pomoci, tik tak tik tak tik. Mívám noci bezesné, tik tak tik tak tik, spaní je ke mně netečné, tik tak tik tak tik. Počítám ovečky přes lávku, tik tak tik tak tik, nasadím jim ohlávku, tik tak tik tak tik. Jde jedna ovečka a druhou, tik tak tik tak tik, náhle usnu na chvíli pouhou, tik tak tik tak tik.
Sen
Odešel jsi ani nevím kam, nevím, zda jsi nebyl pouhý klam. Po tváři se mi koulí slzy, nezmizel jsi moc brzy. Já vím, jsem zbytečně naivní, Tvoje zmizení mě ještě teď bolí. Ani sbohem jsi mi nedal, jenom vzpomínky jsi mi nechal.
Nevím
Nevím, jestli o mne stojíš, nevím, jestli se mne bojíš. Nevím, kam jsi odešel, nevím, zda ten správný čas odešel. Nevím, proč mám strach něco podniknout, nevím, mám-li naději z Tvých spárů uniknout. Nevím, zda se vyplní moje sny bláhový, nevím, proč jsou Tvoje oči a srdce ledový.