Písmák U bloudivého potoka
U bloudivého potoka
Potůček poskakuje
po schodech.
Přes lávku skáče
Jarní předehra
Jarní předehra
Nebe se ztrácí
vbílé při,
poslední leče
Předjarní
Předjarní
Do stínu něžné chudobky
pokleká pokora
když jaro
Lednové jiskření
Lednové jiskření
Polární květy v bílém snu,
ledové růžence na stromech,
perlové zdobení ve vlasech,
Život
Ž i vo t
Život je jako mrakodrap,
bohužel, bývá bez výtahu.
A kdybys někdy špatně šláp,
Podzimní nálada
Podzimní nálada
Sčesané vlasy hvězd
Umřelá krása motýlů
Šedavě zrůžovělá tma
Babí léto
Babí léto
Vpaprscích října dozrává
přívlastek léta - lehce babí.
Na nebi bílá otava
Ladění
L a d ě n í
/Marii Müllerové/
Žlutá se k brčálové kloní,
zelená se vhnědé záhy rozplyne.
Dotyk kamene
Dotyk kamene
Vezmi si do ruky kámen
tu achátovou vyvřelinu
tolika krystalů na něm
Jezero v noci
Jezero vnoci
Co se to děje za horami,
když světlo snocí soupeří.
Tančí tam měsíc srusalkami,
Třeboňská Lorelaj
Třeboňská Lorelaj
Rybáře chtěla utopit,
ta třeboňská Lorelaj,
Zvodních řas chystá věnce vít,
Vodnická
Vodnická
Co si to vlnky říkají.
Že pláče vodník ve křoví.
Schovává se tam potají,
Svatební
Svatební
Co se to děje vpoli žita,
to neustálé hemžení.
Co si to muška smuškou špitá.
Básníci na mušce
Básníci na mušce
Jen nestřílejte básníky.
Ti vědí víc než vědci.
Nepalte jejich deníky,
ažte si moudrých vrásek
Važte si moudrých vrásek
Kdyby se někdy život zasek
a ktrápení by bylo blíž,
važte si, věru moudrých vrásek,
edivý záchvěv mlhovin
Šedivý záchvěv mlhovin
Khorám se tiskne mlhovina
a kránu shoří na popel.
Je to jak zveršů Jesenina,
Měsíční beránci
Měsíční beránci
Jdou světem a jdou tak sami,
měsíční beránci sovečkami,
měkounce smléčnou oborou
Kolik je na světě pravd
Kolik je na světě pravd,
kdo to ví.
Jen jedna
neznámá známá
Na slovíčko
Na slovíčko
Vyčkávám
kdypak se otevře
předjarní stánek do zelena
Babiččina zahrádka
Babiččina zahrádka
Bělásek prázdnin
usedl vkvětině
Hlubokým douškem ze slunce
Kdepak jsme asi odložili
Kdepak jsme asi odložili …
Kdepak jsme asi odložili
políčko ztichlých stébel,
zahrádku lesních jahod
V zátiší
Vzátiší
Tisíc let žiješ, skálo,
vkrajinách moře,
které se ozývá
Blízkost
B l í zko s t
Do vzácných šatů domovinyhlas zvonůticha oděl časPro koho hraje pastorálelehounká pára vrb,těch, které cestu objímajíí ke stromkům dětských let,ke třpytce na řase,co se vzňala
Náhle nás blízkostPřekvapilaJindy nám zdálkyKývalaDnes ale shlubokým výdechemvočíchpřichází pookřát
24. XII. 1981
Na zemi
Na zemi
Hvězdy jsou od nás příliš vzdálené
Sotva si na ně člověk vzpomene,
když vítr sdeštěm ostrou mlhu krájí,
V každém z nás
Vkaždém znás dýchá
hrstka světlé hlíny
a víra zapsaná
do kořenů
Dešti
D e š t i
Plač, ,jenom vyplač se, můj krásný dešti,
stromům ať koruny teď třeba třeští,
listí ať zaprší stejně stebou,
Zátiší konvice s ovocem
Zátiší konvice sovocem
Na stole zátiší svínem.
Jablka právě knakousnutí.
Konvice na čaj
Nesvádějte to na hada
Nesvádějte to na hada
Had za nic vůbec nemůže,
ba ani za ten příběh zráje.
Nedal se nikdy do služeb
Panence na hraní
Panence na hraní
Panenko na hraní,
ustýláš ke spaní
dávnému století.
Zimní andělé
Zimní andělé
Na oknech zimní andělé
bělavou hlavu za sklem stáčí.
A kdybys o nich nevědělsplývají skytkou vkvětináči.
A čekej na světlo
A čekej na světlo
Takové slabé,
tenké nic,
zatmění vesmíru
Noci
Noci
Jsme tady samí
Nad námi měsíc shvězdami
U nohou záře jako vzkaz
Vánoční
Vá n o č n í
Škoda, že nikdo nevěří,
že existuje pohádka,
kterou lze vpustit do dveří,
Tolik
T o l i k
Tolika rozsypaného skla
až vduši
a tolik potrhaných růží
TO
T o
Jednou tam vstoupíš
nahlédneš skrz porozvitý vzdech
Odpoví ti to
Jsouněkdy střípky na duši ...
Jsou někdy střípky na duši
drobounké, ostré, bolící.
Tak hluboko ji poraní.
A ani nikdo netuší,
V krajině uvnitř
Vkrajině uvnitř
Je málo míst,
kde přespávají jeleni.
Jen vlidech
Dlaně
D l a n ě
Když prvně zhlédneme
laskavou oblohu
očima nahmátnem bezelstný den
To dobré
To dobré
Že vítr hvízdá peřejemi
těžkého nečasu
však přece nebe hřeje zemi
Za bílou pláství
Za bílou pláství
Kolikrát zmála
bylo víc
Ve tvářích zázrak
V objetí
V o b j e t í
Takhle tu stály
vjediném tepu bez ozvěn
vjediném hlasu jejich těl
Mysli si
Mysli si
Jestli ti někdy schází dech,
mysli si růži,
když ne – tak aspon její stín
Mumlava
M U M L A V A
Nezdolná síla vodopádu,
tekoucí stříbro přes kameny,
běloba pěnivého moku,
Jistota
J i s t o t a
Pod prstem cítit trpělivost,
v peříčku volnost perutí,
pod kůrou vůni blízkosti.
Cesta
C e st a
Bílou slzou ojíněná
vráskou lásky opředená
přes oblázky
Když umírá les
Když umírá les
Vrcholky stromů
se zatím stále dotýkají
modré oblohy.
Poztrácíš všechny kopretiny
Poztrácíš všechny kopretiny Z utrpení do bolesti, z bolesti do starostí, ze starostí do nedoufání . A nikdy nevíš, kdo je blíž, kdo se sklání s tak hebkou rukou jako vlas. Jen nekřič a nezoufej netluč a nerouhej, nebo si za rohem poztrácíš všechny kopretiny a už je nespatříš zdaleka ani zblízka.
Dávej
Dávej Přilož si ucho až k samé zemi, přitiskni se k hlíně. Naslouchej malosti velkých, velikosti malých, poslouchej, co chce strom a co si přeje tráva. Nepros a nežádej. Nechtěj.
Obloha z Ještědu
Obloha z Ještědu Kdo jí dal na šaty zádumčivý stín. Vyšla si do bálu závoj ztrácí. Pláče teď zklamaná, ošizená Kam přijde, po kapkách trousí novoroční déšť.
Stromy
S t r o m y
Naslouchám vůni jehličí
Stromy se zhebka domlouvají
Ptáci k nim letí na slavnost
Člověk pro člověka
Člověk pro člověka
Dali by lidé třeba krev
Dali by život
Dali sebe
Jen aby po nás ...
Jen aby po nás
jednou zůstala
namísto závějí
průhledná kapka krve
Odpověď
Odpověď
Teprve svítáme.
Tušíme hnízda na dálku.
Nejprv se rozvila
O zapomenuté písni
O zapomenuté písni
Holubičko naše sivá,
nad Tatrou se zrána blýská
tvoje pírka nejsou živá
Pracovní
Že teď jsi bez práce. Ale, pane,
Ať se tu co chce jenom stane,
práce je pořád, ne že není,
Herbalife, nebo pojištění,
Dětství
D ě t s t v í
Včera si vyšlo do světa
a zapomnělo tadfy plášť.
Marně bych volala